- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Publikován byl na mém blogu na iDNES ve středu 25/1. Pan Ivan Š. je mým názorovým odpůrcem. Ovšem nejen to. Patří k těm, kdo v diskusi pod mými texty sklouzávají do osobní roviny, k čemuž by diskutující – gentleman nikdy neměl propadnout. Už proto, že s „argumentem“ typu Stejskal je fanatik nebo Stejskal neumí psát se nesnadno polemizuje.
Tentokrát se ovšem pan Ivan Š. držel tématu a diskutoval k věci. Umožnil mi tudíž smysluplně reagovat.
1/
Ivan Š.:
Především: Ano, Krista vydali Pilátovi Židé. Jedním dechem ale musíme dodat: Ježíš byl Žid, podle Matoušova evangelia dokonce z královského Davidova rodu. Také Ježíšovi učedníci a další následovníci byli Židé. Židem byl i Pavel z Tarsu, „apoštol pohanů“. První křesťané v Jeruzalémě byli Židé. Stavět tedy Židy výlučně na „antikristovskou stranu“ je nesprávné, nebiblické.
Dále: když už oponent zmínil Krista před Pilátem, je nutné připomenout jeho (Kristovu) klíčovou větu, kterou tehdy pronesl:
Tato odpověď Ježíše Krista Pilátovi má zásadní význam i s ohledem na to, čím pan Ivan Š. dále argumentuje.
2/
Ivan Š.:
S duchovním rozměrem plně souhlasím. Je to vlastně superargument pro každého, kdo souzní se sionisticku vizí. Izrael, Zemi zaslíbenou, dal izraelskému národu jako věčné dědictví sám Stvořitel – a tím je vše vyřešeno. Proto také „okupovaná“ území jsou izraelská, jmenovitě Judea a Samaří. V tom smyslu, že se jedná o Erec Jisrael, Zemi izraelskou, na jejímž teritoriu bylo mezinárodně uznáno právo Židů na jejich národní domovinu. Aktuální politicko-geografické uspořádání včetně stanovení konkrétních hranic je jistě věcí jednání, ale obecně platí, že Země izraelská (jinak Palestina) je národní domovinou židovského lidu.
Vraťme se ale k otázce Jeruzaléma a k nejpozoruhodnějšímu bodu argumentace mého oponenta.
3/
Ivan Š.:
Je to vskutku unikátní pohled na téma Jeruzaléma, který ovšem s ohledem na nezasvěcenou část čtenářů vyžaduje jisté vysvětlení. O jakém Jeruzalémském království je tu vlastně řeč? O monarchii založené ve Svaté zemi křižáky v roce 1099. Nejprve byl její metropolí Jeruzalém, po jeho dobytí sultánem Saladinem (1187 – lékařem na jeho dvoře byl slavný Žid Maimonides) převzalo roli správního střediska dnešní Akko (tehdy Akkon) na severu Izraele (1191 – 1291).
Ačkoli mě pan Ivan Š. považuje za proizraelského fanatika, musím oponovat: v záležitosti, o níž tu píšu, jsem až příliš velký realista na to, abych mohl přijmout oponentovy poněkud svérázné názory na to, komu má Jeruzalém po právu náležet. Skutečnost je taková, že Jeruzalémské království zaniklo. Duchovně-politicky může být tato myšlenka živá, nicméně stejně je živá i myšlenka Jeruzaléma jako politického a duchovního centra izraelského (židovského) národa.
Máme tu tedy stejný spor jako s palestinskými muslimy. Oni si nárokují z nějakých důvodů Jeruzalém a nyní se dozvídáme, že Jeruzalém si nárokují (mohou nárokovat) také římský papež a jeruzalémský král. I kdybychom tuto tezi pana Ivana Š. vzali vážně, musíme se zeptat, proč by křesťané (papež a jeruzalémský král) měli mít přednost v otázce práva na Jeruzalém před Izraelci? Podle jakého pravidla?
Neboť: reálně jak staroizraelská jednotná monarchie (hlavní město Jeruzalém) a poté i židovské hasmonejské království (hlavní město Jeruzalém), tak i křesťanské Jeruzalémské království (hlavní město Jeruzalém – vzniklo zhruba 1100 let po ztrátě samostatnosti poslední nezávislé židovské monarchie) zanikly. Přednost v nároku na Jeruzalém musí mít samozřejmě Izraelci. Nejen kvůli platnosti principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ (to je spíše nadsázka), ale proto, že je nutné zohlednit politické dějiny Izraele od starověku po současnost a politické dějiny dvě stě let fungujícího středověkého křižáckého Jeruzalémského království.
Uvádí-li pan Ivan Š., že bez souhlasu papeže a hlavy Jeruzalémského království nemá nikdo právo požadovat Jeruzalém za „své“ hlavní město, pak se mýlí. Je to přesně obráceně. Bez souhlasu izraelské vlády a tamního parlamentu nemůže nikdo, ani palestinští Arabové, usurpovat Jeruzalém pro sebe jako své hlavní město.
PS: Pro úplnost dodejme, že ačkoli někteří evropští panovníci dědí dodnes titul „král Jeruzaléma“ (např. španělský panovník Felipe VI. – Rey de Jerusalén), jde o záležitost ryze formální, nemající ve vztahu k izraelské metropoli žádný praktický význam.
•
... znak Jeruzalémského království (Zdroj: Emg-zine.com)
... státní znak Izraele (Worldatlas.com)
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....