Poděkování do Řecka

Děkuji Katerině. Za článek na blogu iDNES o východu slunce. Ne ledajakém – o východu slunce pozorovaném z mořského břehu. Je to vždy magický zážitek. Nový začátek dne. Báječně ho autorka popsala.

Ona v Řecku, já u Rudého moře. Egyptská výhoda: brzy se stmívá, brzy se chodí na lůžko (co také v poušti za tmy dělat?) a na východ slunce, obvykle několik minut před pátou, se dá jít i bez budíku.

Být u moře a nevysledovat si východ slunečního kotouče je nemyslitelné. Asi jako udělat si výlet do Paříže a nespatřit Eiffelovu věž. Nebo navštívit Toronto a pominout CN Tower.

Je to vždy kouzelný ranní rituál. Přerod noci v den. Očekávání samých příjemných věcí – u moře ani jiné nejsou,

Katerina píše o svobodě. Má pravdu. U té nekonečné plochy se i já cítím svobodněji. Připomeňme si slova ze závěru jejího článku „Síla, která se dá těžko popsat“:

• Mokrá se dívám z břehu na ten úžasný obzor, kde cítím velkou svobodu. Mohu plavat a jít kam jen chci. Obzor, který je spojený s nebem je tak svobodný prostor, že si snad ani lepší neumím představit.

Nemám problém se samotou. Chodil jsem po břehu Akabského zálivu, široko daleko nikdo a já si z plna hrdla prozpěvoval: „Slunce dál vychází nad Arábií“ (upravená verze songu skupiny Bee Gees "The Lights Went Out In Massachusetts). Byla to pravda. Tajemný břeh Saúdské Arábie se tyčil na protější straně zálivu. Byly to nezapomenutelné zážitky. To vše mi v mysli osvěžil článek Kateriny Kaltsogianni.

  •

... může to působit jako kýč. Ale úchvatný. Východ slunce nad Rudým mořem na jihu Egypta. (Foto zde i níže: Autor článku)

... východ slunce v severní části destinace Marsa Alam. 

... východ slunce v jižní části Egypta.

... východ Slunce nad Akabským zálivem. V pozadí břeh Saúdské Arábie.

... východ slunce nad Akabským zálivem

... žhnoucí kotouč nad ostrovem Tiran, vstupem do Akabského zálivu. Jako by připomínal, že kdysi zde bylo hodně horko i z vojenského hlediska.