Chtěl bych se touto cestou připojit ke gratulantům, bývalým posluhačům Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, k životnímu jubileu člověka, který obě stanice, jejich československé vysílání, spojoval.
Pavel Pecháček. Narozen 2. července 1940. Byl jedním z hlasů Svobodné Evropy, pak Hlasu Ameriky (zde jako Pavel Skála), pak znovu Svobodné Evropy. Vlastně byl nejen hlasem, ale i ředitelem. V čase sametové revoluce působil „zázračně“ v Praze.
Jak řekla Lída Rakušanová v televizním pořadu„Návraty Pavla Pecháčka“ (volná interpretace): I kdyby na tom Václaváku jen stál a nic neříkal, tak samotný fakt, že byl fyzicky přítomen (on, ředitel čs. dddělení Svobodné Evropy), pro lidi znamenalo, že se režim hroutí.
Zasloužil se i o to, že se v časech změn přestěhovala Svobodná Evropa (a Radio Liberty) z Mnichova do Prahy. Jako celoživotní posluchač Svobodné Evropy (od doby, kdy jsem v teenagerovském věku – jsem ročník 1956 - získal svůj první přijímač s rozsahem krátkých vln) to vnímám jako poctu i satisfakci.
Ano, jsem jedním z těch, pro které byl život v 70. a 80. letech minulého století nepředstavitelný bez Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC a dalších stanic vysílajících česky a slovensky ze svobodného světa.
Pavel Pecháček byl jednou z klíčových postav svobodného éteru, jehož vlny den co den překonávaly železnou oponu i jekot komunistických rušiček. Díky signálům přinášejícím pravdu byl i můj život bohatší – navzdory neblahé realitě, v níž nám bylo dáno žít.
Patří mu za to velké poděkování a k požehnaným narozeninám upřímné přání všeho dobrého, zejména pak zdraví.
Pane řediteli Pavle Pecháčku: za sebe říkám – máte být na co hrdý. Díky za Mnichov i za Washington, DC.
•
... zdroj: pixabay.com
