Palestinci aneb Zmatení pojmů pokračuje

Koho si představíte, když slyšíte označení „Palestinci“? Není tak snadné správně a jednoznačně odpovědět; ve srovnání s lehkostí, s níž se v současné době s tímto termínem žongluje, je to docela složité.

Tedy chceme-li k tématu přistoupit zodpovědně a hrát fair play.

Kdo jsou Palestinci? Arabové ze Západního břehu (Judeje a Samaří) a z Pásma Gazy? Koho ale máme na mysli, když hovoříme o Palestině z doby po první světové válce až do roku 1948, tedy je-li řeč o britském mandátu Palestina?

V té době byli jako Palestinci označování všichni jeho obyvatelé. Nejen Arabové, ale také Židé a ostatní. Kdy došlo ke změně? Po vzniku Státu Izrael. Palestinští Židé se stali Izraelci. O ovšem, i ti palestinští Arabové, kteří získali izraelské občanství (a další menšiny, drúzové a jiní – pro zjednodušení zůstaňme ale pouze u Arabů a Židů).

A co ostatní palestinští Arabové, kteří „zůstali“ na teritoriích ležících vně hranic Státu Izrael (stanovených linií příměří se sousedy z roku 1949)? V Předjordánsku žijící palestinští Arabové se stali občany nového státu, Jordánského hašimovského království – máme tu tedy palestinské Jordánce. Ti, kdo žili v Pásmu Gazy, které do červnové války 1967 spravoval Egypt, měli postavení ještě méně jasné. V Pásmu sice vznikla „celopalestinská vláda“, ale ta měla formální působnost pouze tam, a to do té doby, než byla egyptským prezidentem Násirem (!) v roce 1958 rozpuštěna a toto území pak spadalo pod vojenskou správu Káhiry. Egypt tento pás země  ke svému státu nepřipojil a tamním Arabům občanství nenabídl. Skutečnost, že „celopalestinskou vládu“ rozpustil šéf cizího státu je důkazem, že šlo o účelový projekt a loutkový kabinet. (Sloužit měl jako politická protiváha akcí Zajordánska v Předjordánsku, které až mnohem později začalo být označováno módním pojmem Západní břeh.)

S přimhouřením obou očí bychom tedy v poválečné době (myšleno po I. arabsko-izraelské válce 1948-1949) mohli jako palestinské Araby označit ty, kdo žili v Pásmu Gazy – ovšem ani to by nebylo úplně přesné, neboť Pásmo představuje jen zlomek celé historické Palestiny. Jsou to prostě Arabové z Pásma Gazy.

Proč jsou ale Arabové z Pásma Gazy označování jako Palestinci? Proč jsou Arabové z Předjordánska (Západního břehu, Judeje a Samaří) označování jako Palestinci? A proč – světe div se – označují jako Palestince sami sebe i někteří izraelští Arabové?

Je to politický účelový konstrukt – něco jako zmíněná „celopalestinská vláda“ v Pásmu Gazy. Bohužel tisíckrát opakovaný nesmyl, není-li tomu od počátku učiněna přítrž, se nakonec proti vší logice ujme a stane se součástí každodenního politického vyjadřování – včetně politiků izraelských. Paradox doby.

A jak se tento terminologický mor šíří, dochází občas ke komediálním situacím. Nejnověji jsme si to uvědomil při čtení recenze knihy bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese „Není místa pro malé sny“. Vyšla v sobotu 30. března 2019 v Lidových novinách, jejím autorem je sociolog Karel Černý působící na FHS UK v Praze. Aby nedošlo k nedorozumění: recenzi považuji za velice dobře zpracovanou a užitečnou; pouze mě zaujala tato pasáž:

• (…) Peres zůstává věrný klasické sionistické mytologii. Palestina – Peresem označovaná jako „země izraelská“ - v jeho vzpomínkách vystupuje jako zaostalá země bez lidí zaslíbená lidu bez země. Ten ji osídlí, zúrodní a uvede na mapu civilizovaného světa. O Palestincích se prakticky nezmiňuje.

Dovolím si nabídnout svůj pohled na věc:

• Šimon Peres se o Palestincích nezmiňuje proto, že žádní „Palestinci“ v té době neexistovali – ne že by v Palestině nikdo nežil, ale byli to Arabové, menšina Židů, drúzú, Čerkesů aj. Mluvit o Palestincích (a myslet tím Araby) v době, kdy toto území bylo součástí Otomanské říše a později britským mandátem je nonsens.
• Peresem použité označení Země izraelská pro Palestinu je naprosto správné; uvozovky použité autorem nejsou na místě. Nevím, jestli je to dostatečně známé, ale v době platnosti mandátu na tehdejších bankovkách, mincích, poštovních známkách a dokumentech, které obsahovaly  trojjazyčný text (anglicky, arabsky a hebrejsky), byla u hebrejského označení „Palestina“ (případně jeho ekvivalentu) v závorce uvedena zkratka „EJ“ (písmena alef a jod), jež znamenají Eretz Jisrael, Země Izrael či Země izraelská. Ano, historická Palestina je identická se Zemí izraelskou, na níž měl v souladu s Balfourovou deklarací, mezinárodně přijatou (proto britský mandát Společnosti národů), židovský lid zřídit svoji národní domovinu, později svůj nezávislý státní útvar. (Ke grafickému ztvárnění popsaného viz obrázek 1 a tři fotoodkazy).

Závěr: Označení Palestinci, ačkoli je dnes běžně používané, je nepřesné, dvojvýznamové a zavádějící. Občas může sveřepé držení se tohoto pojmu působit zmatečně, jak uvedeno výše. Politicky pak je v tomto pojmu, vztaženém výlučně na Araby, zakódován dávný sen tamních Arabů, kvůli němuž v oblasti postrádáme mír: vytvořit na celém teritoriu historické (mandátní) Palestiny arabský stát. Což znamená jediné – likvidaci státu židovského.

•

... obr. 1/Toto označení, česky "Palestina (ZI)" najdeme na bankovkách, mincích známkách a jiných dokumentech z doby, fungování britské mandátní správy. Je důkazem, že Palestina rovná se Země izraelská, národní domovina židovského lidu.

FOTOODKAZ 1/Palestinská mandátní mince v hodnotě 20 milů. Všimněte si hebrejského nápisu.  KLIKNĚTE   ZDE

FOTOODKAZ 2/Palestinská mandátní bankovka v hodnotě 5 liber. Všimněte si hebrejského nápisu.  KLIKNĚTE  ZDE 

FOTOODKAZ 3/Palestinská mandátní poštovní známka v hodnotě 1 libry. Všimněte si hebrejského nápisu.  KLIKNĚTE  ZDE