Odešel šlechtic

Nemusím s Osobností ve všem souznít, přesto pro mě Osobností zůstane. Neztratí své charisma, svoji jedinečnost, svoji velikost. Plně to platí o Karlu Schwarzenbergovi.

Zprávu o jeho odchodu na věčnost jsem se dozvěděl poměrně brzy a za poněkud zvláštních domácích okolností. Bylo kolem třetí hodiny ranní, žena se probudila a ne ne rychle usnout, (to se seniorům stává, podotýkám pro mladé), tablet ještě nebyl nabitý, a tak jsem jí poradil, ať si zapne televizi.

„A nebude ti to vadit?“ zeptala se.

„Ne, nebude.“

Věděl jsem jsem proč. Žena pouští televizní tak slabě, že zvuk pro počínající stařeckou hluchotu téměř neslyším. A světlo z obrazovky? Když si dávám pravidelnou polední siestu (součást života státního rentiéra, opět podotýkám pro mladé), také není tma.

Než jsem se otočil na druhý bok, zaznamenal jsem na CNN Prima News (oblíbená stanice manželky) pohyblivý text v dolní žluté liště: Zemřel Karel Schwarzenberg… Asi jako mnozí, tušil jsem i já, že převoz do Vídně může znamenat zprávu z nejsmutnějších.

Vzpomínek na knížete bude jistě plný internet. Přidám jen dva osobní postřehy. Na osobní setkání s touto Osobností v Praze při jedné akci Občanského institutu. On seděl na pódiu za stolem hostů, já v publiku. Po skončení jsme se mimoděk ocitli vedle sebe – a podali si ruce. To gesto pro mě jako obyčejného člověka hodně znamenalo. Dodnes si toho vážím. A závidím lidem, kteří mu mohli být nablízku. Jako třeba novinář Jiří Peňás (jak  popsal  12. listopadu na serveru Echo24).

Je známo, že knížeti Schwarzenbergovi bylo někdy hůře rozumět. Poněkud ledabyle artikuloval. Inu, nikdo není dokonalý. Byl jsem ale překvapen - v dobách, kdy jsem více sledoval televizní vysílání - když jsem v jednom pořadu bavorské televize BR Fernsehen narazil na talk show s Karlem Schwarzenbergem a zjistil, že artikuluje zcela perfektně a je mu skvěle rozumět. Jedno z dalších prostých, leč milých překvapení.

Význam knížete v našem polistopadovém dění je tak obrovský, že je zcela zbytečné, aby ho jeden prostý bloger na internetu opakoval. To nechám povolanějším. Jen skromně dodám. Díky, že jste byl s námi a mezi námi.

S Vámi odešel kus starého, noblesního světa. Zůstane nenahraditelné, prázdné místo.

R. I. P.