O Velikonocích byly přepsány dějiny energetiky

• Tedy přesněji jedna jejich kapitola. Začněme ale ze zdánlivě nesouvisejícího konce.

Na počátku byl dávný příběh připomínající, že lidé se od starověku příliš nezměnili. Do jisté míry snad upravili zásady vzájemného soužití, stejná je ale ženská rafinovanost, stejně tak jako mužská schopnost až příliš snadno podlehnout lákavým vnadům.

Stalo se: zemřel muž jménem Her, aniž by zanechal potomka. Vdova se jmenovala Tamar. Starověké levirátní pravidlo určovalo: v této situaci má povinnost vzbudit potomka bratr zemřelého. Švagr Tamar se ale zdráhal, načež záhy zemřel. V té chvíli vstoupil do příběhu Juda, otec Hera a jeho bratra, Tamařin tchán. S nabídkou. Požádal snachu, aby vyčkala než dospěje jeho nejmladší syn Séla, kterého jí pak dá za muže. Mladá vdova souhlasila, nicměně Juda slib nesplnil.

A Tamar začala jednat.

Odložila smuteční roucho, vzala na sebe šat prostitutky a když šel Juda do Tamnas u Jeruzaléma stříhat ovce, svedla ho – a následně mu porodila dvojčata, chlapce Fáresa a Záru. Byl to zvláštní a co si budeme nalhávat, příznačný druh pomsty. Juda nesplnil slib, a tak si „manželskou“ povinnost musel odbýt sám. Dlužno dodat, že v té době byl už vdovcem.

Ať tak či onak, toto je v dějinách lidstva zřejmě poprvé, kdy se setkáváme s tímto ženským jménem. A jak souvisí se soudobou energetikou?

Takto: Joseph Langotsky je izraelský vrchní geolog, který jako první rozpoznal obrovský potenciál nového podmořského zdroje zemního plynu ve východním Středomoří. Ložisko pojmenoval po své vnučce, která dostala jméno Tamar. Teď o Velikonocích z něj začal proudit plyn do cílového terminálu v Ašdodu. Pro Izrael má tento okamžik podobný význam, jako kdyby v ČR byla objevena obří ložiska ropy: země přestává být životně závislá na dovozu.

Důvodů k jásotu je víc. Vzpomeňme, co se v minulých měsích, přesněji v období po Mubarakovi, dělo na severním Sinaji s potrubím přepravujícím zemní plyn z Egypta do Izraele a Jordánska. Kolikrát byl úmyslně poškozen. Když sabotáže a teroristické útoky přesáhly číslici deset, přestali jsme to počítat. Nakonec Mursího režim loni zavřel kohoutky úplně.

Energetická závislost na importu byla vždy potenciální izraelskou noční můrou. Proto bylo nutné pohlížet po alternativě – a mít štěstí. Podařilo se. Už několik let se v médiích hovoří o tom, že ve východní části Středozemnního moře, relativně blízko izraelského pobřeží, se nacházejí neskutečně objemná ložiska zemního plynu. Jejich rozložení ukazuje mapa převzatá z webových stránek společnosti Noble Energy z Texasu, která má na tomto podniku největší akciový podíl (36%). Dalšími účastníky jsou izraelské firmy Delek (31%), Israemco (29%) a Dor Alon (4%).

Ovšem nejen že se hovoří. Terminály v těžebním poli Mari-B již plyn dodávají, od roku 2004. Jeho kapacita není ovšem až tak ohromující, zdroje uvádějí 1,2 Tfc (triliony kubických stop; koeficient přepočtu na krychlové metry je 0,028317, pokud správně počítáme, je to přibližně 33,98 mld metrů krychlových). O víkendu zprovozněné pole Tamar má kapacitu odhadovaných 9 Tcf a nedosti na tom – sousední Leviathan dokonce téměř dvojnásobek. Leviathan by měl být otevřen za tři roky a pak už se Izrael dostane na pozici nikoli dovozce této energetické komodity, ale exportéra.

V daném okamžiku je ovšem klíčové dosažení soběstačnosti. A k tomu byl během posledního březnového víkendu učiněn důležitý krok. Politici hovoří bez skrývaného nadšení, jak připomíná také český server Eretz:

Ministr energetiky Silva Šalom: „Je to energetický Den nezávislosti Izraele.“

Přemiér Benjamin Netanjahu: „O svátku svobody činíme důležitý krok k nezávislosti v energetické oblasti.“

Nebyl by to ovšem Izrael, kdyby se takováto velevýznamná událost neobešla bez kontroverze s ortodoxními. Sto padesát kilometrů dlouhé potrubí začalo být tlakováno plynem na mořských terminálech v sobotu, což mnozí pravověrní kritizovali jako znesvěcení sabatu. Své k tomu řekl i prezident Peres: „Otevírat armatury právě v sobotu snad nutné nebylo. Myslím, že to byla chyba.“

Ať tak či onak, důležité je to, co na dané téma napsal letos v lednu (21/1) server Akcieatrhy.cz:

„V oblasti, kde se vše točí kolem energetických zdrojů, byl Izrael velmi dlouhá léta v nevýhodě, když se snažil zajistit nezbytné dosávky ropy a zemního plynu. To se však dnes mění a Izraelem nabyté bohatství přinese změnu nejen pro samotný židovský stát, ale změní se i poměry v celém regionu. Izrael získává vliv, Rusko možná změní strany, Írán se cítí zranitelný, Egypt ztrácí velkého odběratele a regionální i globální vazby se posouvají.“

Nelze než dodat: nejvyšší čas.