Až Benjamin Netanjahu zvaný Bibi sestaví novou vládu, opustí vrcholnou politiku jedna z nejkrásnějších izraelských političek, ministryně vnitřních věcí AYELET ŠAKEDOVÁ. Nebude jediná.
Podobně atraktivních tváří je v odcházející Lapidově vládě hned několik. Tak třeba YIFAT ŠAŠA-BITONOVÁ (ministryně školství), ORIT FARKAŠ-HACONENOVÁ (věda a technologie), MEIRAV COHENOVÁ (sociální rovnost) nebo KARINE ELHARRAROVÁ (energetika a vodní zdroje).
Všechny tyto ženy popírají český hospodský žvást, že do politiky vystupují z nedostatku jiných příležitostí ženy, které nebyly obdařeny půvabem. Je to nesmysl..
AYELET ŠAKEDOVÁ (video níže) je ovšem v centru pozornosti nejvíce, protože jde o výraznou pravicovou osobnost s jasně vyprofilovanými postoji, která ovšem totálně prohrála boj o Kneset. Že vystřídala víc partajních formací, není nic, nad čím bychom se měli pozastavovat, to je v izraelské politice naprosto normální jev: strany vznikají a zanikají, slučují se a štěpí jako na běžícím páse. V jejím případě jde o to, že ačkoli se, naposledy jako šéfka Yaminy, vrátila zpět do své původní partaje Židovský domov, kde stanula na pozici jedničky volební kandidátky, práh 3,25 %, jehož překročení by jí zajistilo v nejhorším případě čtyři křesla v parlamentu, zůstal nedostižným snem. Ze 4,765 milionů (zaokrouhleno) odevzdaných hlasů jich obdržel Židovský domov necelých 57 tisíc, tedy 1,19 %. To znamená jediné: po zformování nové vlády odchod z politiky (nikoli nutně natrvalo, jak uvidíme dále).
Šakedová poskytla ve středu bezmála osmiminutový rozhovor izraelskému komerčnímu zpravodajskému kanálu Channel 13 News (Zprávy kanálu 13), o jehož obsahu informoval anglickojazyčný server Arutz Ševa. Zmínila v něm několik důležitých bodů, které se týkají její politické kariéry.
Především přiznala, že existovalo to, o čem se už dříve v médiích psalo, totiž jistá komunikace mezi Židovským domovem a Likudem ohledně toho, zda má jít do v podstatě prohraného zápasu a bojovat o přízeň voličů až do konce, anebo klání o křesla v Knesetu vzdát. Říká k tomu: „Netanjahu pochopil, že to bude dobré pro celý „Guš“ (pravicový blok) a tedy i pro ně.“ Proto Likud proti jejímu rozhodnutí setrvat ve volebním klání až do (trpkého) konce nevystupoval, nic jí za to ovšem neslíbil a ona od něj také nic nepožadovala.
Šakedová samozřejmě před volbami věděla, a v interview pro Zprávy kanálu 13 to zmínila, „že šance jsou velmi nízké“. Bylo to zřejmé z průzkumů preferencí, jejich přehled přinesla anglická Wikipedie. Část těchto nelichotivých čísel je na obrázku 1 v pravém sloupci pod označením Jewish Home. Ani v jednom případě nepřekročil Židovský domov 3,25 %.
... obr. 1/Červená šipka ukazuje na sloupec s volebním preferencemi Židovského domova. Podklad: Web En.wikipedia.org.
Proč tedy Šakedová pokračovala? „Bylo to velmi důležité sdělení, že když se rozhodnu do toho jít, budu bojovat až do konce. Před volbami a také po nich jsem dostala tisíce zpráv od lidí, kteří byli rádi, že mohli vhodit do urny lístek s hebrejským písmenem Bet“ (jak byla označena volební kandidátka Židovského domova – LS).
K účasti ve vládě široké koalice – od pravice přes centristy a levici až po pragmatické arabské islamisty (Raam) -, což ji stálo nynější politickou kariéru, Šakedová uvedla: „V té době (po loňských volbách – LS) byly alternativy buď sestavit tuto vládu, a já jsem věděla, že za to zaplatím vysokou politickou cenu, anebo jít do dalších voleb, a to za situace, kdy Netanjahu nedokázal čtyřikrát po sobě zformovat kabinet, Raam byl legitimizován (jako součást exekutivy – LS) a hrozilo, že další vládu sestaví levice a Arabové. Rozhodla jsem se podle toho, co jsem považovala za správné.“ Současně se omluvila za porušení slibů, které dala pravicovým voličům.
Netajila se také tím, že se v mnohém názorově rozešla se bývalým premiérem Naftalim Bennettem, s nímž v nedávné minulosti tvořila významné politické duo na pravici (strany Yamina, Nová pravice). K budoucí pravicové koalici říká: „Jsem ráda, že taková vláda nyní vzniká a doufám, že využijí příležitost a budou prosazovat dobré věci.“ Jmenovitě zmínila tzv. The Override Clause“, tedy kontroverzní klauzuli, podle které by bylo možné přehlasovat rozhodnutí Nejvyššího soudu (fungujícího v Izraeli také v roli soudu ústavního), pakliže by ten svým verdiktem zrušil nějakou zákonnou normu pocházející z Knesetu s poukazem na to, že je protiústavní (v Izraeli při absenci ústavy že je v nesouladu se Základními zákony), a připomněla, že to byla ona, kdo něco takového prosazoval už v roce 2013 a vyjádřila naději, že tentokrát se to prosadit podaří ( a tím bude omezen „aktivismus“ Nejvyššího soudu). (Bezpochyby se o to povede ještě velká politická bitva, protože by to byl zásadní zásah do rovnováhy moci, leč to je téma na samostatné pojednání.)
Pokud jde o její politickou budoucnost, vyjádřila se srozumitelně: „Vidím to na několik let na oddechový čas – a pak se vrátím.“ To zní naděje pro ty, kdo ji budou po sestavení Netanjahuovy vlády postrádat (vlády, v níž bezpochyby tolik půvabných žen nebude).
Závěrem, možná u příležitosti dočasného rozloučení, píseň (s politickým kontextem), kterou Ayelet Šakedová nazpívala v roce 2019: „Sbohem, Nejvyšší soude.“
YOUTUBE/Ayelet Šakedová/“Sbohem, Nejvyšší soude“.
