Vyskytují se na blogu lidé, ať už v diskusi či mezi samotnými autory, kteří nevím jak přišli na to, že nevěnuji dostatečnou přípravu tématu, jemuž se chci věnovat. Že tedy píšu bez znalosti dané problematiky.
Je to jejich hluboký, politováníhodný omyl.
Přípravě a ověřování faktů věnuji v případech, kdy je to potřebné, tolik času (často i hodiny), že tím do jisté míry „trpí“ můj soukromý život. V tom smyslu, že „příliš dlouho sedím u PC“. Není to tak, že bych zapnul computer, rychle napsal článek, uložil na internet – a šel dělat něco jiného. (Málo platné, blogy obvykle nevznikají kdesi „v redakci“, ale za plného domácího provozu.)
Radit mi, že bych měl daná témata více „studovat“ je irelevantní; jednak je mám nastudovaná dostatečně a především: věnovat víc času činnosti blogera už není možné. Ledaže by měl den alespoň 30 hodin.
Jeden příklad - souvisí s nedávnou „řeckou“ polemikou mezi mnou a kolegyní Katerinou K. Jako téma č. 1 jsem ve čtvrtek 24/1 vnímal dvojotázku, zda bude řecký parlament hlasovat o loňské dohodě z Prespy, a pokud ano, jak řečtí zákonodárci rozhodnou. Přál jsem si, aby ujednání o názvu „Severní Makedonie“ podpořili, leč hlasování bylo odsunuto na dnešní (pátek 25/1) odpoledne, jak jsem se dozvěděl na webu agentury ANA-MPA (Athens News Agency - Macedonian Press Agency). Budu napjatě čekat, jak to celé dopadne.
Co tím chci říci? Že jsem šel k pramenům. Našel jsem si na webu nejen onu agenturu, ale internetové stránky dalších řeckých a (stále ještě) makedonských, příště už možná severomakedonských médii. A průběžně sledoval vývoj v Aténách – až do okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o odkladu hlasování na pátek (aby se mohli vystřídat všichni řečníci, jak jsem pochopil).
A teď se ptám: Kolik Čechů udělalo ve čtvrtek odpoledne to samé? Kolik z nich se zajímalo tímto způsobem, takto podrobně, o jedno klíčové hlasování v jedné členské zemi EU, které může znamenat buď uklidnění situace na jihu kontinentu, anebo novou eskalaci napětí? Troufnu si tvrdit, že velice málo.
Byl jsem jeden z hrstky, tím jsem si jist. Mimochodem se stejnou pozorností jsem loni sledoval makedonské referendum v dané záležitosti. Přímo na makedonských serverech. Kolik Čechů toto referendum zajímalo? A kolik mu věnovalo alespoň poloviční pozornost?
A pak se najde někdo (těch lidí je víc), kdo mě vůbec nezná, není seznámen s mým stylem práce na blogu, a do veřejného prostoru vyhlásí, že píšu o věcech, o kterých nic nevím (řečeno stručně). A jiní se k tomu rádi přidají.
Jeden z takových mě tady (v diskusi – teď se přesunul na Neviditelného psa) opakovaně urážel, že mám ruce rychlejší než mozek. Musím použít biblické parafráze: Pane, odpusť mu, neboť neví, o čem mluví.
Paní Katerina K. napsala ve čtvrtek 24/1 večer smířlivý článek („Buďte rádi, že můžete psát do blogu“), který můžeme považovat za ukončení polemiky. Považuji ovšem za nutné podotknout, že nemám sebemenší problém s tím, že paní Katerina je původem Řekyně. Mám kamaráda, jehož manželka pochází ze stejné řecké emigrace – a vše je OK. Možná paní Katerina ani není „zavilá nacionalistka“ - pouze ve svých vyjádřeních takovým dojmem působí, neboť její reakce na můj dobře promyšlený a připravený původní článek („Řecko: Další zklamání“) zavdala důvod si to myslet. Samozřejmě že není ani „oficiální“ zástupkyní řeckého národa zde na blogu, jak jsem napsal (bez toho oficiální) – byla to nadsázka. Asi v tom smyslu, že když se kdokoli z nás vydá do ciziny a místní zjistí, kdo jsme, budou mít přirozenou tendenci posuzovat podle našeho chování charakter celého národa. (Když v zemi A bude v destinaci B sto příslušníků národa C, a všichni budou večer co večer opilí jak carští důstojníci, vznikne dojem, že národ C je národem opilců.) Jsme tedy svým způsobem „vyslanci“ svého národa. A to je do velké míry zavazující. Čím méně nás (Čechů, Řeků …) v daném prostředí je, o to více (je to zavazující).
Píšu to takto také proto, že jeden z diskutujících na internetu k mým názorům obsaženým v článku „Řecko: Další zklamání“ napsal níže uvedenou reakci. Podotýkám, že z jeho příjmení je více než zřejmý řecký původ.
- Vážený pane, Řekové nejsou zvyklí držet celej život hubu a krok jako Češi, říkají své názory nahlas, EU Řecko potřebuje, má přístup k moři a největší námořní flotilu světa, Češi se svými starými bolševiky a práskači jen půlku ČEZu a pár dálnic, můžou ze spolku v pohodě vypadnout, nebudou nikomu scházet. ,Pokud s nimi máte nějaký problém, tak tam nelezte jako kobylky, ročně 350 000; máte teď Krym a Čínu na rekreaci.
Jistě, jedna vlaštovka jaro nedělá. Na druhou stranu ale: dvě reakce od Řeků na můj text a obě formulované tak, že nemohou nevyvolat dojem, že mnozí Řekové jsou zavilí nacionalisté. Není to zvláštní?
A teď už jen: Howgh.
... ilustrační foto/pixabay
