O dvojím metru OSN v záležitosti Jeruzaléma

Nedávné nesmyslné vyjádření na oficiálních internetových stránkách českého ministerstva zahraničních věcí (později částečně korigované), že hlavním městem Izraele je Tel Aviv, vede k obecnějšímu  zamyšlení.

Zamyšlení o Jeruzalému a pokrytectví části mezinárodního společenství. Přesněji: pokrytectví většiny mezinárodního společenství. Tu reprezentuje OSN.

Nejprve k onomu faux pas na webu Černínského paláce. Kdyby západní svět nepřistoupil na onu falešnou hru, že hlavním městem Izraele není Jeruzalém, ale mezinárodním společenstvím nesmyslně ustanovený Tel Aviv (proč ne třeba Haifa?), nikdy by k tak trapné situaci nedošlo.

Pro ty, kdo nevědí. Na dvou screenshotech níže jsou dvě informace, které vše ozřejmí.

... screenshot 1/V tomto textu publikovaném  2. 12. 2020  na webu ministerstva zahraničí ČR se čtenáři dozvěděli, že hlavním městem Izraele je Tel Aviv. (Zdroj: Web MZV ČR.)

... screenshot 2/O den později byl příslušný text upraven. Tel Aviv už není označen jako hlavní město, nicméně ani Jeruzalém. V tom je "princip kličkujícího zajíce" (jak to trefně označil zámořský bloger iDNES Martin Braun). Jako by se čeští představitelé báli říci nahlas, že hlavním městem Izraele je Jeruzalém. (Zdroj: Web MZV ČR.)

POHLED DO HISTORIE

Ano, Valné shromáždění OSN rozhodlo 29. listopadu 1947, v rezoluci č. 181 (II), že na teritoriu britského mandátu Palestina vzniknou dva státy a jedno území pod mezinárodní správou:

• židovský stát
• arabský stát
• enkláva „corpus separatum“ zahrnující Jeruzalém, Betlém a přilehlé okolí (plánek  ZDE)

A jak byl tento plán OSN realizován?

/1 … židovský stát byl vyhlášen 14. 5. 1948;

/2 … arabský stát nevznikl, neboť jak Arabové v mandátní Palestině, tak arabské státy sdružené v Arabské lize (vznik 1945) plán OSN odmítli; jejich záměrem bylo, aby celá mandátní Palestina zůstala arabská, odmítli tudíž existenci židovského státu a v den jeho vzniku jej arabské země napadly;

/3 … arabské státy jsou tedy agresorem, Izrael obětí; OSN neudělala nic pro to, aby straně, která přijala její plán, vojensky pomohla – budoucí hranice židovského státu (Izraele) a arabského státu tedy nemohly vycházet z původního plánu OSN - rezoluce 181 (II) -, nýbrž byly závislé na teritoriálním výsledku arabské agrese (první arabsko-izraelské války 1948-1949);

/4 … válka skončila vítězstvím Izraele, který se agresorům ubránil (mj. i díky pomoci Československa); od února do července 1949 byly postupně podepsány dohody o příměří s Egyptem, Libanonem, Zajordánskem a Sýrií. Izrael v obranné válce vybojoval větší území, než které mu přiznal plán OSN; pro arabský stát bylo k dispozici Předjordánsko (tzv. Západní břeh včetně Betléma), východní část Jeruzaléma a Pásmo Gazy;

/5 … na území tzv. Západního břehu včetně Betléma , východního Jeruzaléma (Staré město) a Pásma Gazy nebyl arabský palestinský stát vyhlášen, neboť a/ tzv. Západní břeh včetně Betléma (Betlém měl být součástí „corpus separatum“) a východní Jeruzalém (Jeruzalém měl být součástí „corpus separatum“) byl z rozhodnutí arabských palestinských představitelů připojen k Zajordánsku, jehož panovníka provolali palestinští Arabové svým králem a následně bylo Zajordánsko přejmenováno na Jordánsko. Pásmo Gazy se dostalo pod správu Egypta a byla v něm vyhlášena konkurenční (loutková) „Celopalestinská vláda“ - její existenci ukončil dekret egyptského prezidenta Násira v roce 1959 (důkaz, že šlo o vládu loutkovou).

/6 … můžeme tedy udělat dvojí závěr: a/ za to, že nevznikl v Palestině po skončení britské mandátní správy arabský stát si mohou Arabové sami; b/ arabský stát v Palestině vznikl, je (bylo) to Jordánské království; každý nechť si vybere, co se mu jeví jako víc podobné pravdě;

Do třetí arabsko-izraelské války (1967) byla tedy geografická realita následující:

• Izrael v hranicích linie příměří z roku 1949 s hlavním městem Jeruzalémem (bez Starého města, ale s enklávou na jordánském území na hoře Scopus);
• tzv. Západní břeh včetně Betléma a jeruzalémské Staré město součást Jordánska;
• Pásmo Gazy  pod správou Egypta, do roku 1959 zde „vládl“ loutkový Celopalestinský kabinet;

V třetí arabsko-izraelské válce (1967) byl Izrael úspěšný. Kromě jiných území obsadil část jordánského teritoria – tzv. Západní břeh včetně Betléma a jeruzalémské Starém město. V roce 1980 Staré město rozhodnutím parlamentu přičlenil ke svému dosavadnímu hlavnímu městu (západní část Jeruzaléma) a z takto spojeného Jeruzaléma vytvořil své jednotné hlavní město (srovnej Berlín po sjednocení Německa po pádu železné opony).

PROČ HOVOŘÍM O POKRYTECTVÍ

Znovu musím zopakovat: když byl Izrael, který si počínal v souladu s rezolucí VS OSN č.181, arabskými útočníky napaden, vojensky se ho Spojené národy nezastaly. Osud plánu OSN týkající se rozdělení Palestiny byl závislý na výsledku arabské agrese – hranice vzniklé po podepsání příměří Izraele s útočníky pak OSN de facto respektovala: v tomto případě hovoříme o Izraeli a Jordánsku, jejichž součástí byl i Jeruzalém (Izraele západní a Jordánska východní část); Izrael se stal členem OSN v květnu 1949, Jordánsko na konci roku 1955.

Spojeným národům zásadním způsobem nevadilo, že součástí Jordánska se stalo území, na němž měl vzniknout arabský palestinský stát, že mu patřila i část Jeruzaléma a Betlém, které měly tvořit „corpus separatum“. Jakmile se ale východní Jeruzalém stal v roce 1980 součástí Izraele (stejně jako se v roce 1949 stal součástí Zajordánska), okamžitě byla odstartována masivní protiizraelská kampaň.

V Radě bezpečnosti OSN byla v roce 1980 přijata rezoluce č. 478, která odmítla izraelský „Základní zákon: Jeruzalém“, na jehož základě se z Jeruzaléma stalo (opět) jednotné a nedělitelné hlavní město židovského státu. Mimo jiné argumentovala OSN tím, že „získání území silou je nepřípustné“ (the acquisition of territory by force is inadmissible). To je pokrytectví přímo učebnicové. Nezískalo snad Zajordánsko východní část Jeruzaléma také silou? (Ačkoli historicky s ním nemělo nic společného, zatímco Jeruzalém byl už ve starověku politickým hlavním městem a duchovním centrem celoizraelské monarchie a po jejím rozdělení Judského království.) Jak to, že v případě Zajordánska „použití síly“ nevadilo a v případě Izraele tak zásadním způsobem vadí? Přestože v případě Zajordánska šlo o agresi a okupaci teritoria, které k němu nepatřilo, zatímco Izrael osvobodil své odvěké hlavní město a duchovní centrum.

Jakou hru v případě Jeruzaléma OSN vlastně hraje? Odkazovat se na rezoluci 181 (II) z roku 1949 nemůže – pak by nemohla podporovat politiku prosazující, aby se východní Jeruzalém stal hlavním městem arabského státu v někdejším mandátním území Palestina. Naopak: musela by trvat na tom, aby se Izrael vzdal celého Jeruzaléma a Palestinská autonomie Betléma, neboť obě města podle původního plánu z roku 1947 měla mít status „corpus separatum“ . To je samozřejmě nereálné – stejně jako (hypotetický) požadavek, aby se Izrael stáhl na hranice dle původního plánu VS OSN z roku 1947 o rozdělení Palestiny na tři teritoria.

Ledacos napoví rezoluce VS OSN č. 67/19 přijatá 4. prosince 2012 („Status of Palestine in the United Nations“) v níž kromě jiného čteme, že Valné shromáždění

• navazuje na rezoluci 181 (II) z 29. listopadu 1947; a v článku 1
• potvrzuje právo palestinského lidu na sebeurčení a nezávislost ve svém státě Palestina na palestinském území okupovaném od roku 1967;

To je ten dvojí metr. Podle rezoluce 181 (II)/1947 měl být Jeruzalém spolu s Betlémem mezinárodní enklávou „corpus separatum“. OSN na jednu stranu nevadí, aby část Jeruzaléma byla součástí státu Palestina, jistěže v rozporu s rezolucí 181 (II)/1947, k níž se hlásí, současně ale vede intenzivní kampaň proti tomu, aby nerozdělený Jeruzalém byl součástí Izraele jako jeho hlavní město.

Jinak řečeno, Spojené národy výsledek jednoho nabytí území silou akceptují nebo akceptovaly (územní zisky Zajordánska z války 1948/1949 – tzv. Západní břeh a východní Jeruzalém), zatímco výsledek jiného nabytí území silou (územní zisky Izraele z roku 1967 – východní Jeruzalém) kategoricky odmítají. (tzv. Západní břeh Izrael ke svému území nepřipojil.)

To jsou přesně důvody, proč Spojené národy mají tak velký deficit, pokud jde o jejich věrohodnost. A proč Izrael víc než na OSN - měřící jinak jemu a jinak Arabům - musí spoléhat především sám na sebe.

(Hypotetická otázka na závěr. Kdyby se Izraeli ve válce 1948/1949 nepodařilo získat ani západní Jeruzalém a totéž by se opakovalo i ve válkách pozdějších, a tudíž by celý Jeruzalém patřil Arabům, také by OSN, stejně jako dnes, trvala na tom, aby bylo město rozděleno mezi arabský a židovský stát?)