Kolikrát jsem přemýšlel o tom, jak se cítili. Jedenáct učedníků po událostech Velkého pátku. Jakou měli noc? Jak prožívali sobotu? Poprvé sami. Zdálo se, že definitivně. Obestřela je tma beznaděje? Strach? Bezpochyby.
Tolik toho s Mistrem prožili! (S nimi i Jidáš do počtu dvanácti, který Pána zradil – a sáhl si na život.) S ním se cítili v bezpečí. Zcela změnil jejich životy, hodně je toho naučil, otevřel jim nové duchovní obzory a ukázal to, co nikdo jiný: zázraky. Proměnu vody ve víno, uzdravení, vzkříšení, nasycení zástupů, utišení bouře, chůzi po hladině jezera. Každodenní společenství s Božím Synem bylo něco výjimečného. Nechtěli na tom nic měnit.
A najednou, během několika dnů, vzaly věci tragický obrat.
Mistr, ochránce, učitel, Pán, Mesiáš. Byl zatčen, souzen, poslán na smrt a mučivě popraven. Týž den, kdy skonal, byl pohřben. Je to konec? Tak se bezpochyby učedníci mohli ptát? Co s námi bude?
Prázdnota. Známe ji všichni, komu náhle odešel někdo nejbližší, kdo s námi byl v kontaktu každý den. Stejný pocit poznali příslušníci východočeského husitského svazu po smrti Jana Žižky. Sirotci.
Ježíšův hrob na okraji Jeruzaléma byl zapečetěn a hlídán stráží. Kdyby v něm Ježíš zůstal, byl by to opravdu konec. Evangelia ale říkají, že tomu tak nebylo. Po sobotě, ve starověkém Izraeli svátečním dnu, ti, kdo k hrobu přišli (první byly ženy), zjistili: stráž nikde, kámen odvalen, hrob prázdný.
Ježíš byl vzkříšen!
Noční můra učedníků se začala rozplývat. Zejména, když se s nimi Ježíš pak setkal. Velikonoční neděle je tedy startem nové éry v dějinách lidstva. Krok za krokem, provázeno nenávistí, protivenstvím a pronásledováním, se nové duchovní společenství, křesťanská (od slova Kristus, nikoli křest) církev, začalo stávat realitou. Po zázraku Letnic, seslání Ducha svatého, opustil učedníky, nyní už apoštoly, strach nadobro. Strach, který – o tom jsem přesvědčen – je opanoval oné noci z pátku na sobotu historicky prvních křesťanských Velikonoc.
Velikonoce jsou svátkem naděje, že je možné zbavit se strachu. Když se zaměříme na slova vzkříšeného Ježíše, nejednou slyšíme: „Nebojte se!“
Jak aktuální poselství i pro naši dobu.
