V pátek 10. března 2023 přinesly servery u nás i ve světě svého druhu senzační informaci. Synoda Římskokatolické církve v Německu téhož dne většinově schválila požehnání pro stejnopohlavní páry. S platností od roku 2026.
Nedávno totéž odsouhlasil i generální synod Anglikánské církve a podobnou praxi zavedly i některé protestantské a evangelikální denominace. V mnoha církvích toto rozhodnutí, které je v zásadním rozporu s biblickým učením, vyvolalo odpor nemalé části věřících; někde došlo i k rozchodu s „mateřskou“ církví a ustavení církevní organizace jiné (týká se to například Sjednocené metodistické církve a vzniku Globální metodistické církve).
V případě Církve římskokatolické je situace o to zvláštnější, že její části v jednotlivých zemích nejsou nezávislé, ale jsou nedílnou součástí celku, jehož hlavou je Vatikán v čele s papežem. O zásadních sloupech nauky papežské církve se tudíž nerozhoduje na německé synodě ve Frankfurtu nad Mohanem, ale v Římě. Nezdá se, že by bylo možné, aby například v Římkokatolické církvi v Německu neplatil pro její duchovní celibát, zatímco všude jinde ve světě by byl povinný.
A stejně tak je obtížně představitelné, že by v Německu bylo možné žehnat – v rámci Římskokatolické církve - homosexuálním dvojicím navzdory tomu, že něco takového vedení této církve vylučuje.
Vnějšímu pozorovateli se to jeví jako docela tvrdý oříšek. Němečtí katolíci postavili do prekérní situace samotného papeže Františka, který je vnímán i mimo církev z více důvodů pozitivně, ale nemůže se postavit proti učení Bible, ani proti závaznému dokumentu Kongregace pro nauku víry z roku 2021, který sám podpořil.
Před dvěma lety, 15. března 2021, o tomto dokumentu informoval server Seznam Zprávy („Bůh nežehná hříchům,“ zní z Vatikánu k homosexuálním párům). Podle něj katoličtí kněží nesmějí žehnat homosexuálním párům (jednotlivcům ovšem ano, jak uvádím níže). Prefekt kongregace kardinál Luis Ladaria Ferrer vysvětlil, že nelze udělovat požehnání vztahům a partnerství, které předpokládají sexuální aktivitu mimo manželství. Mezi takové vztahy zahrnul homosexuální sňatky či partnerství. Podle jeho názoru by takový akt představoval napodobování žehnání manželům a svátosti manželství, což je z hlediska katolické nauky nepřípustné. (V tomto bodu je katolické učení v souladu s učením Bible.)
Citovaný článek na Seznam Zprávách také uvedl, že gayové i lesby mohou dostat požehnání jako jednotlivci, pokud žijí podle učení Římskokatolické církve. Naopak požehnání párům by podporovalo životní styl, který není v souladu s Boží vůlí.
Karty jsou tedy v Římskokatolické církvi rozdány jasně. Jasné je také to, že letošní frankfurtská synoda rozhodla o něčem, co je v zásadním rozporu s naukou církve i učením Bible. Proto jsem se zájmem očekával, jak bude Vatikán reagovat.
Bezprostředně bylo ticho po pěšině. První „vlaštovka“ se objevila v anglickojazyčné verzi serveru Vatican News 14. března. Šlo k noticku související se setkáním vatikánského státního sekretáře Pietra Parolina s novináři u příležitosti vydání knihy jezuitského kněze Antonia Spadara. Vatican News se omezily na konstatování, že Svatý stolec se již k této otázce jasně vyjádřil. Kardinál dodal, že „místní církev nemůže přijímat rozhodnutí, která se týkají disciplíny univerzální církve.“ Toť vše.
O něco sdílnější byl český katolický web Církev.cz, který ještě 14. března napsal:
Německá synodální cesta přijímá rozhodnutí, která nejsou v souladu s učením církve, řekl kardinál Pietro Parolin s odkazem na kroky přijaté na posledním synodálním shromáždění ve Frankfurtu. Podle vatikánského státního sekretáře musí v těchto otázkách dojít k dialogu a konfrontaci mezi církví v Německu, Svatým stolcem a všeobecnou církví.
Kardinál Parolin podle Církve.cz připomněl, že Svatý stolec se již k tomu tématu velmi jasně vyjádřil, čímž měl na mysli výše zmíněný dokument Kongregace pro nauku víry. „To je stanovisko Říma. Nyní budeme pokračovat v dialogu s německými biskupy, ale především by se tyto otázky měly objevit v synodálním procesu celé univerzální církve. A tam se uvidí, jak se to bude vyvíjet dál,“ uvedl kardinál a po zdůraznění, že „místní církev nemůže přijímat rozhodnutí, která se týkají disciplíny univerzální církve“ téma uzavřel: „ Proto je nutná konfrontace s Římem a ostatními místními církvemi. Takový dialog a konfrontace si vyžadují čas, aby se ukázalo, jaká rozhodnutí bude třeba přijmout.”
Čili: žádné jednostranné akce, ale nejprve celocírkevní dialog. Německá katolická církev svým většinovým rozhodnutí staví papeže a celou římskou kurii před hotovou věc (byť odsunutí účinnosti požehnání do roku 2026 lze vnímat jako vstřícný krok), přičemž všem členům synody ve Frankfurtu, kteří pro tuto záležitost hlasovali (176 z 202 a 80 procent biskupů) muselo být jasné, že jednají když ne v rozporu s Biblí, tak v rozporu s naukou vlastní církve.
Co se bude dít dál? Někdo bude muset ustoupit. A když ne? Tak daleko nehodlám tuto záležitost domýšlet. I když – nebylo by to v dějinách poprvé…
Osobní poznámka závěrem. Ač nekatolík, ale věřící člověk z opačné části spektra, zastávám ve věci homosexuálních vztahů stejný názor jako Římskokatolická církev. Ne proto, že bych jí „fandil“ (já jistě ne), ale proto, že její postoje jsou v souladu s biblickým učením. Přesto jsem si vysloužil, dokonce i od katolíků (!), kvůli tomuto svému úhlu pohledu kritiku, dehonestaci, restrikce; byl to ostatně důvod, proč jsem se rozhodl odejít z autorského týmu Blogosféry.cz.
Jistě, jednoho blogera je snadné znectít. Znectíme ale také populárního papeže, který v záležitosti homosexuálních vztahu a jejich hříšnosti zastává naprosto stejný názor jako onen bloger? Nic takového jsem nezaznamenal. Jeden z paradoxů této podivné doby.
