V neděli 2. října 2022 přinesly izraelské servery velice důležitou zprávu, která může mít dalekosáhlý význam pro lepší ekonomickou budoucnost blízkovýchodního regionu a přispěje ke snížení napětí mezi Izraelem a Libanonem.
Pokud vše dobře dopadne, bude mezi oběma státy podepsána dohoda o námořní hranici; tato hranice je dosud sporná – každá z obou zemí ji vytyčila jinak a nárokuje si větší část Středozemního moře. Tím vzniklo sporné území o velikosti asi 860 km čtverečních. Což sice není mnoho, jde o plochu odpovídající velikosti okresů Nymburk nebo Pardubice, ale podstatné je to, co se nachází pod hladinou. Obrovské podmořské zásoby zemního plynu. A jsou-li umístěny ve sporné zóně, nabývá celá záležitost docela jiného významu. Pak je více než důležité, kudy námořní hranice vede.
Situaci mezi Izraelem a Libanonem komplikuje fakt, že obě země jsou formálně stále ve válečném stavu a Libanon navíc Izrael neuznává a není ochoten uzavřít s ním mírovou smlouvu a navázat normální vztahy včetně diplomatických. O to je jednání o kompromisu týkajícím se sporného mořského teritoria komplikovanější.
Nicméně za přispění Spojených států se podařilo dohodu připravit, a přestože její oficiální uznání je teprve před námi, základní obrysy byly v neděli 3. 10. odhaleny.
Ovšem bavit se o hranicích mezi státy, aniž bychom se přitom dívali na mapu, je jako sledovat pouze zvuk filmu a nevidět obraz: je lépe jednou vidět než vícekrát slyšet. Je tu ale problém. Kodex blogera zakazuje použití obrázků z internetu, pokud k jejich zveřejnění nemá autor souhlas. Na internetu je sice na odborných serverech celá řada přesných map zobrazujících to, co jako autor ke smysluplnému výkladu potřebuji, nicméně nemohu si dovolit riskovat, že poruším ustanovení kodexu, neboť by to znamenalo definitivní konec mého působení v tomto blogovém prostoru, což bych nerad. Uvádím to proto, že jsem musel vzít zavděk mapovým podkladem v režimu tzv. volné licence (s podmínkou uvedení tzv. atribuce) a do tohoto podkladu sám zakreslit za použití programu Malování 3D patřičné grafické údaje. Ty jsou ovšem pouze orientační, nikoli rozměrově zcela přesné, ale pro základní porozumění problematice snad postačí.
... orientační mapa/Podklad: Web Freevectormaps - bolná licence s povinnou atribucí: https://freevectormaps.com/israel/IL-EPS-02-0001?ref=atr
Popisek k mapě. Linie 1 … námořní hranice mezi Izraelem a Libanonem stanovená izraelskou stranou, linie 29 … námořní hranice stanovená libanonskou armádou, ale Libanonem oficiálně neuplatňovaná, na rozdíl od linie 23. Sporné území(oněch 860 km čtv.) se nachází mezi liniemi 1 a 23. Kompromis spočívá v tom, že nová hranice má vést po linii 23, přičemž v délce 5 km od izraelské pevniny kopíruje původní izraelskou námořní hranici (linii 1). To má pro Izrael zásadní význam z hlediska bezpečnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že většina sporného území (mezi liniemi 1 a 23 připadne Libanonu.
Pokud jde o naleziště zemního plynu, pole Kariš zůstává plně pod izraelskou kontrolou. Pole Qana, které zasahuje do zón obou států, připadne Libanonu – v tom smyslu, že Libanonci tam (za pomoci západních firem) postaví těžební plošinu, zatímco Izrael získá za část pole, které je na jeho "mořském území", ale on tam nebude těžebně aktivní, finanční kompenzaci.
Dlužno dodat, že ne všichni v Izraeli tomu ujednání tleskají. Je před volbami a pravicová opozice ji kritizuje – vadí jí, že kompromis je příliš vstřícný vůči nepříteli, zejména vůči extrémně protiizraelské teroristické organizaci Hizballáh, která má v Libanonu významný vliv. Naproti tomu současná jeruzalémská vláda doufá, že díky využití ložiska Qana Libanonem se sníží jeho závislost na ekonomické pomoci Íránu, který je pro Izrael nepřítelem číslo jedna.
Jak to celé dopadne ukážou příští týdny a měsíce, nicméně s tím základním, od čeho se bude další vývoj odvíjet, jsme se právě seznámili.
