Výstižně to formulovala Hana Lukešová: Novináři umírají v důsledku válečných konfliktů po celém světě, ale pouze tomuto případu je věnována taková pozornost. Proč? Protože jedním z možných podezřelých je Izrael.
Vyšlo na Neviditelném psu 25. května 2022 v článku „IZRAEL: Dvojí metr“. Autorka psala o smrti reportérky televize Al Džazíra Širín abú Aklehové, která zahynula 11. května během přestřelky mezi izraelskými vojáky a arabskými militanty ve městě Dženín v Palestinskoarabské autonomii na severu historického regionu Samaří.
Nové reporty týkající se její smrti nepřestávají plnit zahraniční servery. (Poznámka pro české čtenáře dávající přednost lokálním tématům. Skutečnost, že se o abú Aklehové nepíše na tuzemských serverech neznamená, že svět o tuto kauzu ztratil zájem.)
Člověk si v této souvislosti nemůže nepoložit otázku. Kolik novinářů zahynulo při výkonu své profese na Ukrajině poté, co byla země přepadena ruskými agresory? Web Hlasu Ameriky napsal 5. května 2022, že jich bylo minimálně třiadvacet, z toho nejméně sedm přišlo o život při práci v terénu (podobně jako reportérka Al Dzazíry v Dženínu).
Nejde mi teď o přesná čísla, ale o něco jiného. Kolik novinářů z těch, kteří přišli na Ukrajině o život, známe podle jména? Jednoho? Dva či tři? Nebo neznáme nikoho takového? Naproti tomu jméno Širín abú Aklehová zná prakticky každý.
V čem je rozdíl? Hana Lukešová to definovala přesně. Protože jedním z možných podezřelých z její smrti je Izrael.
Dovolím si odpověď ještě rozšířit. Protože novinářka patří k chráněnému druhu – je původem palestinská Arabka. Sice křesťanka (Melchitská řeckokatolická církev), což je v očích muslimů jistý handicap; ten jim ale nebrání v tom, aby její příběh náležitě prodali a propagandisticky využili. V tom jsou dokonalí.
Část světa (nemalá) nakloněná palestinským Arabům pak ráda přehlédne počínání jejich úřadů, které znemožnilo objektivní vyšetření toho, co se v Dženínu stalo. Totiž negativní postoj k opakované izraelské žádosti o společné vyšetřování, případně za účasti třetí strany (USA), což mělo zahrnovat pitvu a balistickou expertizu nalezené kulky. O to ochotněji pak zmíněná část světa naslouchá a propaguje verzi palestinskoarabských úřadů, že novinářku zabili Izraelci, a to záměrně.
S takovýmto závěrem vystoupil ve čtvrtek 26. května po skončení vyšetřování provedeném orgány Autonomie její generální prokurátor Akram al Chatíb. Jednou větou řečeno: podle Arabů Izraelci novinářku úmyslně zavraždili.
Na tiskové konferenci s generálním prokurátorem Autonomie vystoupil také mluvčí jejího předsedy Abbáse Nabíl abú Rudeinah, který se pochlubil: „Jsme hrdí na to, že jsme do vyšetřování nezahrnuli nikoho dalšího.“ Server The Times of Israel, který 26. května v článku „PA probe claims IDF deliberately shot journalist as she fled; Israel: A blatant lie“ mluvčího citoval, vysvětlil: „Palestinská správa odmítla izraelskou, americkou a mezinárodní pomoc a trvala na provedení vlastního vyšetřování.“
Vzhledem k výše uvedenému nemohlo jednostranné palestinskoarabské vyšetřování dopadnout jinak. Izrael ovšem tvrzení, že jeho vojáci abú Aklehovou cíleně zavraždili, kategoricky odmítl.
Ministr obrany Benny Gantz: „Jakékoli tvrzení, že IDF (izraelská armáda) se záměrně zaměřuje na novináře nebo osoby nezapojené do teroru je hrubá a nehorázná lež.“
Náčelník generálního štábu IDF generálporučík Aviv Kohavi: „S jistotou lze konstatovat, že na ni (abú Aklehovou) žádný voják nestřílel úmyslně.“
Izraelská strana nikdy nevyloučila možnost, že kulka, která abú Aklehovou usmrtila, pocházela ze zbraně příslušníka IDF. Stejně tak ale kompetentní místa říkají, že mohla být zabita střelou ze zbraně arabských militantů. Dopátrat se pravdy bylo možné pouze společným vyšetřováním. Právě to ale Arabové sveřepě odmítají.
Mají co skrývat?
