Vždycky jsem byl toho mínění, že jakoukoliv předvolební kampaň je nutné pokud možno bez úhony na těle i duši přežít. A nevěřit slibům těch ani oněch. K volbám pak samozřejmě jít a řídit se zdravým rozumem.
Chodit na mítinky politiků? Nepotřebuji. Dokážu se rozhodnout i bez nich, podpisy osobností nesbírám, jako introvertní jezevec nejsem příznivcem davu.
Chápu, že takoví nejsou všichni. Proto máme místa setkávání politiků s občany více či méně plná. Jsou tací mezi námi, kteří na toho Babiše (Fialu, Okamuru, Pekarovou Adamovou, Rakušana či Jurečku) jít prostě musí.
V televizi jsem zaslechl názor – není důležité, kdo ho vyslovil -, že svolavatel politického setkání občany, který si řádně zajistí všechny formality, má právo na to, aby osobnosti promlouvající k lidem byly dobře slyšet, nebyly rušeny. S tím souhlasím, je to ovšem do jisté míry iluze. Většina mítinků (jako nyní ty Babišovy) se koná ve veřejném prostoru, kam může přijít kdokoli, sympatizanti i odpůrci toho kterého politika.
Budeme-li si nárokovat, aby antibabišovci nenarušovali setkání ANO s občany, máme stejné právo nárokovat si, aby babišovci příště stejným způsobem nenarušovali setkání stran současné koalice s veřejností. Je to reálné? Není.
Dojde-li k nepřístojnostem, hrozí-li narušení veřejného pořádku nebo dochází-li k excesům (typu ukradené a ovšem záhy vrácené reprobedny jako v Borovanech), má podle mého názoru zasahovat primárně uniformovaná policie, nikoli neoznačení muži, u nichž v první fázi incidentu není zřejmé, že se jedná o policisty („tři týpci, kteří vypadají jako banda jdoucí pro výpalné“, jak se trefně vyjádřil 5. srpna v komentáři Martin Fendrych na Aktuálně.cz).
Šokující je razance zásahu vůči zloději reprobedny, kterým byl školák – kluk, který před prázdninami chodil do osmé třídy. Co spáchal? Klukovinu. Jistě bylo zapotřebí ho nějak „řešit“, to nerozporuji, ale přiměřeně, nikoli způsobem připomínajícím rčení „vylili s vaničkou i dítě“. V reportáži z místa týdeník Respektu sice zmiňuje „odrostlé dítě“, ale způsob jeho zajištění, který „znechutil“ i policejního prezidenta a v ničem si nezadá se zatýkáním mafiánských bossů, byl hodně za hranou. Upřímně: je každého věc, jestli se nechá či nenechá okérkovat „jako zločinec“ na běžně viditelné části těla, ale v případě policistů něco takového příliš velkou důvěru nevyvolává.
Chyb v Borovanech ovšem bylo víc. Proč neuniformovaní policisté nezohlednili tvrzení matky, že jde o autistu? (Otázka Babiše ve večerních televizních rozhovorech 5. 8., proč na jeho mítinky chodí matka se synem trpícím autismem není na místě: do toho mu prostě nic není. Je to jako kdyby se sympatizanti pětikoalice ptali, proč na jeho mítinky chodí důchodci, kteří se nechají „opít koblihou“, a podle toho pak volí: také jim, sympatizantům Fialy a spol., do toho nic není, každý si může chodit kam chce.)
Dále: Proč nebylo umožněno matce nezletilého syna doprovodit ho na policejní služebnu? A jak rozumět tomu, že člověk, z něhož se posléze vyklube neuniformovaný policista, nosí část oděvu propagující jednu politickou formaci, když má být policie přísně apolitická? Dlužno dodat, že mi starší, kdo máme za sebou komunistický policejní stát, jsme na podobné chování mimořádně citliví.
Ano, v obou táborech najdeme osoby, které se nevyjadřují a nepočínají si v souladu se zásadami slušného chování. Politici by měli svá „stádečka“ krotit – apelovat na ně, aby místo vyřvávání na mítincích konkurence vyjádřili svůj postoj ve volbách. Čeho jsme ale svědky? Když samotný expremiér označí voliče nynější koalice – s jakýmsi podivným odkazem na článek v Právu – slovy „fašisti a nacisti“ (mítink ANO v Táboře), pak tím jednak ke zklidnění situace nepřispívá a jednak dokazuje, že si občas nevidí do úst. Opičit se v rétorice po putinovské propagandě snad nemá zapotřebí.
Jasný závěr tento článek nenabízí. Hodně napoví výsledky šetření policejní generální inspekce ke kauze Borovany. Do té doby můžeme sledovat, jak se ve veřejnosti polarizovaná atmosféra promítne do dalších cest Andreje Babiše a jeho týmu po republice, aktuálně na Karlovarsku.
