• Jom Kipur, nejvýznamnější svátek židovského kalendáře, je širší veřejností znám především díky jomkipurské válce, od níž letos 6. října uplynule 40. let. To ale podle gregoriánského datování. Podle židovského spadá Jom Kipur, Den smíření na dnešek – 14. září.
Troufnu si tvrdit, že pro většinu Čechů je Jom Kipur svátkem stejně exotickým, zvláštním a nejspíš i tajemným jako islámský ramadán. O něm ale vědí přece jenom víc: muslimové přes den nejedí a nepijí, což je ve čtyřiceti a více stupních ve stínu obzvlášť nesrozumitelné, a po západu slunce naopak jedí a pijí do syta. Mnozí to zažili během dovolené v Egyptě, Turecku, Tunisku, Maroku, Emirátech. Je to nicméně něco, co lze při dobré vůli rozumem pojmout.
Jom Kipur je naproti tomu víc duchovní, víc niterný. Třebaže i on má své vnější projevy. Také půst nebo kaparot, smírčí oběť, kdy obětním zvířetem je kohout či slepice. Alfou a omegou svátku jsou ovšem modlitby.
Během pravidelných cest k Rudému moři, jsem byl mnohokrát konfrontován s realitou ramadánu. Když ještě v Egyptě fungoval letní čas, byl po dobu trvání tohoto svátku zrušen. Z praktických důvodů: západ slunce nastal o hodinu dřív. A o hodinu dřív bylo možné usednout k bohatě prostřenému stolu. Po pádu Mubaraka už letní čas zaveden nebyl a tím komplikace s přetáčením hodinových ručiček (turisté zhusta nechápali, proč tomu tak je) odpadly.
V Egyptě jsem také zažil jeden přelomový Jom Kipur. Bylo to v září 2010. Tedy ještě za „starého režimu“, kdy bylo běžné, že v hotelové televizní nabídce byl jeden izraelský program. Tuším kanál 23tv, který je součástí Izraelské vzdělávací televize IETV.
18. září se slavil Jom Kipur - a jak bylo a je v Izraeli obvyklé, televize ten den nevysílala. Tehdy v Tabě tudíž zmizel z obrazovky program 23tv. Vzápětí jsem ze Sinaje odletěl, aniž bych tušil, že 17. září 2010 jsem viděl v Egyptě izraelskou televizi na dlouhá léta naposledy.
Mezitím se udály přelomové okamžiky moderních dějin země, která má tolik společného se starověkou historií Izraele – přičemž s důsledky těchto přelomových okamžiků se potýkáme dodnes. Když jsem se po půl roce na tabskou riviéru vrátil, izraelskou televizi jsem už v hotelové nabídce nenašel. Ani za dalšího půl roku na africkém břehu Egypta, ani za rok tamtéž. Už nikdy.
Takovou vzpomínku zanechal v mé paměti Jom Kipur roku 2010. Více než přiznačnou pro dobu, v níž je nám dáno žít.
