Ne, nepřepsal jsem se. Do SF sice postoupilo přes Portugalce Maroko, ale v arabském světě to ti, kdo fotbalový svátek totálně zpolitizovali, vidí jinak. Ve čtvrtfinále vyhrála Palestina, která je vlastně vítězem celého šampionátu.
Ono to ale začalo dřív. Jak popisuje server Middleeasteye.net zaměřený na blízkovýchodní region, například v osmifinále poté, co Maroko poslalo domů španělský tým po penaltovém rozstřelu, se jeden marocký fanoušek postavil na tribuně a spolu s dalšími přáteli z jeho země začali pět song – nikoli na oslavu Maroka, ale Palestiny:
Ó, má milovaná Palestino,
kde jsou Arabové? Spí.
Nejkrásnější země vzdoruje.
Nechť tě Bůh ochraňuje.
K marockému sboru se přidali domácí Arabové a také fanoušci z Libanonu a Egypta.
Tedy ne Maroko, ale Palestina.
Po úspěšném čtvrtfinále s Portugalskem tomu nebylo jinak. Marocký hráč Abdelhamid Sabiri, který proti Portugalcům seděl celý zápas na lavičce, oslavil postup do semifinále tím, že se zahalil do palestinské vlajky a snímek zveřejnil na svém Instagramu. S popiskem „Svoboda“ (odkaz ZDE). Člověk by sice čekal, že bude pózovat s vlajkou Maroka, ale co naplat – jiný kraj, jiný sportovní mrav.
Zmíněný server dále píše, že Palestina se dostala do centra dění, když Maroko slavilo postup s rozvinutou palestinskou vlajkou (odkaz ZDE). Server uvedl, že ačkoli výhra nad Portugalskem dělá z Maroka první africkou i arabskou zemi, která kdy postoupila mezi nejlepší čtyři na fotbalovém MS, mnozí označují za skutečného vítěze Palestinu, protože její politické záležitosti se dostává na tomto celosvětovém podniku mimořádné pozornosti.
Maně se musíme ptát: jde Arabům o fotbal, nebo politiku?
Odpověď je zřejmá: o obojí. Pokud jde o politický rozměr celé věci, stojí tu proti sobě dvě koncepce. Na jedné straně mírové smlouvy, tzv. Abrahamovské dohody, čtyř arabských států s Izraelem (Emiráty, Bahrajn, Súdán a také Maroko). Na straně druhé odpor nemalé části Arabů vůči tomu, co hanlivě označují jako normalizaci, tedy odmítnutí míru s Izraelem. Maskují tento postoj podporou palestinské věci, ve skutečnosti jde o zavilou protiizraelskou nenávist.
Hanan Ašrawiová, bývalá palestinská zákonodárkyně a vysoká představitelka Palestinské samosprávy, po sobotním vítězství Maroka na Twitteru zdůraznila palestinskou podporu marockému týmu a ocenila reciprocitu, když uvedla, že „žádná normalizace (marockého) režimu s Izraelem nemůže přerušit pouto mezi našimi národy“. Přitom o to nikdy nešlo a nejde. Smyslem míru Izrael – Maroko není přerušit pouto mezi Maročany a palestinskými Araby; naznačovat něco takového je čirý nesmysl.
Nedosti na tom. Amro Ali je blízkovýchodní analytik a profesor (!) sociologie na Americké univerzitě v Káhiře. Ten se připojil k názorům Ašrawiové a vlastně šel ještě dál: za vítěze tohoto mistrovství světa rovnou označil Palestinu.
Znovu stejná otázka: v Kataru jde o fotbal, nebo o politiku?
Server Middleeasteye.net konstatuje, že nejen fanoušci, ale také hráči (marockého týmu – LS) vyjadřovali všemožně svoji podporu Palestině: od odmítání rozhovorů s izraelskými novináři po skandování písní a mávání transparenty.
Jenom proto, aby nedošlo k omylu, připomínám. Palestinská fotbalová reprezentace na MS v Kataru nehraje. Skončila v druhém kole 3kolové asijské kontinentální kvalifikace. Ovšem podle pozornosti, jaké se Palestině dostává, vypadá její mediální obraz tak, jako by už byla ve finále.
Pro srovnání: Po vítězství Maroka nad Portugalskem 1:0 zveřejnil izraelský prezident Herzog na svém Twitteru následující příspěvek v arabském a francouzském jazyce:
Izraelský prezident napsal: Blahopřeji Jeho Veličenstvu králi Maroka Mohammedovi VI. a lidu Maroka k historickému úspěchu na mistrovství světa 2022.
Jak velí slušnost ve vztazích mezi státy, které už nejsou nepřátelské.
