Poměrně hodně toho bylo napsáno ohledně kontroverze v pořadu České TV „Události, komentáře“ z 13/7, kterou vyvolal profesor Lukeš zmínkou o koňském ohonu na hlavě jiného účastníka pořadu – Ladislava Jakla.
Nechci zde rozebírat názor obou pánů na politiku a vystupování Donalda Trumpa, pouze si chci všimnout záležitosti, která je sice absolutně okrajová, nicméně zvyšuje ochotu českých čtenářů rozkliknout nadpis blogu s takto „atraktivním“ tématem.
Především jsem byl mírně šokován tvrzením profesora Lukeše, že svého oponenta v diskusi sice nevidí (ale ze starých fotografií ví, že nosí na hlavě onen koňský ohon). Jde mi o technickou stránku věci. V dnešní době, kdy vidět se navzájem při komunikaci nepředstavuje příliš velký problém ani pro běžné občany, je překvapivé, že profesionální televize veřejné služby něco takového není s to umožnit účastníkovi relace, který, ač působí v Bostonu, byl v době vysílání ve Vídni, odkud se s ním Kavčí hory spojily. Mám spolupracovníka, jehož syn žije v Londýně a komunikují tak, že se vidí, docela běžně.
Uvádím to proto, že kdyby prof. Lukeš pana Jakla viděl, shledal by, že ten večer koňský ohon neměl, nýbrž měl vlasy rozpuštěné na ramenou. K debatě o ohonu by nejspíš vůbec nedošlo a řeč by byla pouze o tom podstatném: o hodnocení politiky Donalda Trumpa z pohledu PRO (Jakl) a PROTI (Lukeš), řečeno zjednodušeně.
Nabízí se samozřejmě otázka, proč Ladislav Jakl má dlouhé vlasy, obvykle svázané do ohonu. Když jsem nad tím přemítal, vzpomněl jsem si na jednu epizodu ze studií. Bylo nám asi šestnáct a někteří měli dosti dlouhé háro. Zejména jeden spolužák, dejme mu jméno Robert. Učitel, říkejme mu třeba Dr. Soň k němu přistoupil a zeptal se ho s dosti ostrou dikcí:
- „Jste umělec?“
- Robert zprvu nechápal, hned nevěděl, jak reagovat.
- „Ptám se znovu,“ ječel Dr. Soň: „Jste umělec?
- „Ne, nejsem,“ vysoukal ze sebe tichým hláskem vyděšený Robert.
- „Tak přijdete zítra ostříhán jako slušný člověk,“ zavelel pedagog (mimochodem druhým povoláním taneční mistr) a dodal: „Pouze v případě, že byste byl umělec, tak bych vám tu hřívu toleroval.“
Robert skutečně přišel další den ostříhán. Dlužno dodat, že byli i tací („drsoňové“)– ano, hovořím o době komunismu, o začátku 70. let minulého století, aby nedošlo k omylu -, kteří po tom, zda příslušná mánička je či není umělcem, nepátrali a k holiči ji nekompromisně poslali rovnou.
A tady se můžeme vrátit k Ladislavu Jaklovi. Ten pán, kromě toho čím je či byl v novinářské nebo politické sféře, je také pražským rockerem. Působí v kapele Folimanka Blues – z jeho webu lze vyrozumět, že je jejím frontmanem.
Jistě není povinností rockera mít dlouhý vlas – existuje spousta špičkových rockerů, kteří nosí „účes“ jako autor tohoto článku. Jakl ovšem patří do „skupiny A“ - má dlouhé vlasy. Důvodem je podle mého skromného názoru to, že je aktivním rockovým muzikantem. O tom, je-li to vhodné vzhledem k jeho jiným (společensko-politickým) aktivitám, můžeme vést svobodnou debatu (jakkoli je to jeho věc), nicméně vzhledem k výše uvedenému má jeho ohon své opodstatnění.
Na druhou stranu kdo nosí na prahu šedesátky ohon, musí počítat s tím, že bude kvůli tomu terčem všemožných poznámek. Že tomu tak skutečně je, dokázal i slovutný profesor z Boston University Igor Lukeš.
