Od pondělí do středečního (12. 5.) rána bylo na Izrael vystřeleno z Pásma Gazy už tisíc raket. Jedna z nich zasáhla ve vesnici Dahmaš automobil a zabila Khalida Awada (52) a jeho dceru Nadine (16).Oba jsou izraelští Arabové.
K naprosté dokonalosti tak chybí jediné. Aby některá z raket, jimž teroristé útočí na Izrael, přistála na střeše mešity Al Aksa na jeruzalémské Chrámové hoře. Když si rakety nevybírají mezi Židy a Araby, proč by nemohly trefit třetí nejposvátnější mešitu islámu?
Při sledování zpravodajství ze Svaté země se člověk neubrání dojmu, že kdyby byla druhá světová válka v této době, skutečnost, že agresorem je Německo v čele s Hitlerem a jeho nacistickým režimem by byla médii upozaděna a televize by se "vyžívaly" v obrázcích německých dětí zabitých při náletech Spojenců. Efekt by byl zřejmý: takovýto důraz na malé bíle rakve by hrál do not nacistické propagandě.
Stejně tak i dnes přílišný mediální důraz zaměřený na arabské děti, které přijdou o život během protiteroristických sebeobranných opatřeních Izraele v Pásmu Gazy, hraje do karet propagandě teroristů a takto se chovající média plní roli příslovečných užitečných idiotů.
Jsem si jist, že za světové války nebyly jednou z nejvýznamnějších součástí zpravodajství statistiky o tom, kolik bylo mezi mrtvými německými civilisty dětí. Ne, to není výraz cynismu autora vůči nevinným obětem. Zde hovořím o principu. Proč volit takový mediální obraz války, který podvědomě vytváří sympatie vůči těm, kdo válku vyvolali a stejně podvědomě antipatie vůči straně, která se brání agresi? Něco takového snad patří do světa s převrácenými hodnotami. Že by to byl i náš současný svět? Někdy se zdá, že ano.
Stejně tak není fér stavět vedle sebe počty obětí, které způsobily rakety Hamasu a které eviduje útočník po odvetných operacích Izraele. Skutečnost, že na izraelské straně je „jenom“ 6 zabitých civilistů (stav k poledni 12. 5.) a v Pásmu Gazy několikanásobně víc o ničem zásadním nevypovídá, je dokonce zavádějící. Podstata je jinde. Nebýt raketových útoků Hamasu (a spol.), vypadalo by skóre 0 ku 0.
Vinu za mrtvé civilisty na obou stranách nese agresor. Bylo tomu tak v případě Hitlera, je tomu tak i dnes v případě Hamasu.
Ve středu 12. 5. dopoledne hlásil web Jpost.com, že kromě raket byly z Pásma Gazy do jeho izraelského sousedství vystřeleny ATGM – protitankové řízené střely. Jedna z nich typu Kornet (ruské výroby) zasáhla vojenský džíp, jehož osádku zranila a jeden voják později zemřel. Byl to štábní seržant Omer Tabib. Tím stoupl počet obětí v Izraeli na šest.
Ilustraci přibližující noční nebe v oblasti Tel Avivu a centrálního Izraele nabízí následující krátké video zveřejněné na Twitteru izraelské armády. (Střely systému Iron Dome likvidují rakety teroristů.)/ZDE.
ARZENÁL TERORISTŮ
Orientační výčet přinesl 11. 5. server Jpost.com
HAMAS
- několik desítek raket s doletem 100 až 160 km/ typy R 160 (její upravená verze byla 10. 5. vypálena na Jeruzalém), M 302B a D; mohou zasáhnout sever Izraele včetně Haify;
- stovky raket s doletem 70 až 80 km/typy J-80, M-75 první a druhé generace, Fajr 5; zasáhnout mohou mj. Tel Aviv a okolí, Ben Gurionovo letiště, Jeruzalém;
- rakety Fajr 3 a Sejjil 55; zasáhnout mohou mj. velká města na pobřeží Středozemního moře, města v centrálním Izraeli včetně Rišonu le Cion, Rehovotu nebo Bejt Šemeše;
- pět až šest tisíc raket s doletem 40 až 55 km včetně různých variant raket Grad; zasáhnout mohou mj. Ašdod nebo Beerševu;
- dále Hamas disponuje různými raketami Qassam, kterými ohrožuje nejbližší okolí Pásma, a také asi tisícovkou minometů, které představují podobnou hrozbu;
PIJ – Palestinský islámská džihád
- menší počet střel Buraq 100 s doletem nad 100 km;
- střely Buraq 70, dolet 70 až 80 km;
- střely Badr 3, dolet cca 40 až 50 km;
Jde o orientační výčet, tak jak byl zjištěn zpravodajskými službami. V každém případě jde o masivní arzenál. Připočítáme-li k tomu řádově tisíce střel, jimiž podle dostupných údajů disponují teroristé Hizballáhu na severu v Libanonu a patrně i v Sýrii, pak je zřejmé, jak velká je míra ohrožení izraelského státu a jeho obyvatel. A možná mnozí lépe pochopí, proč si Izrael počíná tak, jak si počíná.
