Jmenuje se Timo Eskola a působí ve Finském teologickém institutu Vedle toho je docentem Nového zákona na Helsinské univerzitě. Na svém blogu* zveřejnil 18. února článek týkající procesu s Päivi Räsänenovou.
* timoeskola.wordpress.com
P. Räsänenová je poslankyně finského parlamentu za křesťanské demokraty, v minulosti zastávala post ministryně vnitra. Především ale: jako křesťanka drží biblický postoj vůči homosexuálním praktikám. Své názory opakovaně prezentovala veřejně (vydala je tiskem, hovořila o nich v rozhlase a sdělila je na sociálních sítích). Kvůli svému biblickému postoji čelí soudnímu stíhání.
Na její kauzu lze nahlížet z různých úhlů pohledu. Jeden nabídl Timo Eskola.
Podstatu stanoviska docenta Eskoly můžeme shrnout do věty: žaloba neobviňuje pouze Räsänenovou, ale celou křesťanskou doktrínu.
Jak k tomuto závěru došel?
Je přesvědčen, že zde existují dvě proti sobě stojící hodnoty. Otázka žalující strany: lze nebo nelze považovat praktikování homosexuality z pohledu církve za hřích? Žaloba tvrdí, že nikoli, neboť by to znamenalo dopustit se vůči homosexuálům urážky. Argumenty žaloby jsou ideologické – hájí hodnotové názory liberalismu. Proti tomu stojí hodnoty tradičního křesťanství.
Dále: žaloba zastává názor, že člověka a jeho jednání od sebe nelze oddělit. Kritizovat činy znamená dehonestovat člověka. Žaloba tudíž nepřijímá křesťanskou doktrínu, že člověk a jeho skutky, lidská důstojnost a hříšnost, jsou vzájemně oddělitelné. Žaloba tvrdí opak – a z toho podle docenta Eskoly plyne, že se snaží kriminalizovat křesťanské učení.
Zkusme si to vysvětlit. Räsänenová opakovaně zdůraznila, že odsuzuje homosexuální praktiky (v souladu s biblickým učením), ale neupírá lidskou důstojnost těm, kdo tyto praktiky provozují; neuráží je. Jen říká to, co učí Bible: homosexuální praktiky jsou hřích. Přitom ale homosexuálové mají v jejích očích stejnou lidskou hodnotu jako všichni ostatní. ( Kdyby toto žaloba pochopila a akceptovala, soud s Räsänenovou by se nekonal, neboť by nebylo co jí dávat za vinu. Nebylo by co soudit. - LS)
Jenomže soud se koná, ačkoli neexistuje důkaz, že by záměrem Räsänenové bylo urážet a dehonestovat homosexuály. Připomeňme: ona se staví negativně k praktikám, které provozují, ale současně říká, že v jejím pojetí neztrácejí lidskou důstojnost a hodnotu jako lidé. K tomu docent Eskola: Jelikož to, co Räsänenová řekla (napsala) nebylo urážlivé ani dehonestující, bylo jedinou možností pro obžalobu zpochybnit samotný křesťanský pohled, křesťanské učení.
Pikantní součást žaloby. Pomohla si názory australského právníka, v minulosti soudce tamního Nejvyššího soudu (1996 – 2009) a prohomosexuálního aktivisty (neb sám je gay) Michaela Kirbyho. S odkazem na jeho myšlenky tvrdila, že pouhé definování homosexuálních praktik jako něčeho negativního je urážkou homosexuálů. Eskola doslova: „Zde se státní zástupkyně řídila silně ideologickým článkem Michaela Kirbyho z Austrálie, který není pramenem práva.“
Neodpustím si poznámku. Pokud bylo nutné vzít si na pomoc Kirbyho z Austrálie, svědčí to o značné důkazní nouzi. Anebo jinak: Proti Bibli staví Kirbyho: Bible ne, Kirby ano. Pozoruhodné.
Timo Eskola má za to, že žaloba nerespektuje to, jak luterská církev vnímá povahu hříchu a jeho závažnost. V rozporu s Ústavou a lidskými právy po křesťance Räsänenové požaduje, aby odmítla pojetí člověka, jeho pádu a podstaty hříchu tak, jak to učí Bible a její vlastní církev.
Autor zdůrazňuje, že v žádném případě nejde o to, jak Räsänenová interpretuje Písmo nebo křesťanskou doktrínu. Ona je obviněna ze svých náboženských názorů. Státní zástupce se u soudu pokusil postavit mimo zákon obecné a standardní církevní doktríny. Snaží se vyvrátit pojetí hříchu prezentované křesťanstvím.
Timo Eskola uzavírá: Máme tu tedy první finský proces, v němž se obžaloba snaží dokázat, že učení evangelické luteránské církve je v rozporu s finským právem – navzdory tomu, že jak Církevní zákon, tak Církevní řád definují Bibli a její luteránský výklad a luteránskou konfesi jako nejvyšší normy církevního učení. Konflikt hodnot mezi genderovou ideologií a luteránským pojetím člověka se vyhrotil do té míry, že z něj soudce chce vytvořit precedens. Proto má tento soud historický význam.
