Den Jeruzaléma je izraelským národním svátkem. Připomínkou osvobození východní části města a jejího sjednocení s částí západní během vítězné šestidenní války 1967. Jeruzalém přestal být rozdělenou metropolí.
Pro Židy má znovusjednocení Jeruzaléma podobný význam jako pro Němce znovusjednocení Německa a Berlína v roce 1990. (Ba větší – mohou opět ke Zdi nářků.) Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco světové společenství znovusjednocení Berlína a jeho postavení jako hlavního města německého státu respektuje, znovusjednocený Jeruzalém jako hlavní město židovského státu velkou částí světa respektován není.
Přitom Jeruzalém se stal duchovním a politickým centrem starověké izraelské monarchie před třemi tisíci lety a rozdělen byl během tohoto období pouze v letech 1948-1967. V této době měli Židé přístup do východní části města, kde se nachází Chrámová hora a u ní světoznámá Zeď nářků (Západní zeď) zakázán.
Lze jistě namítnout, že podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN z roku 1947, o něž svou legitimitu Stát Izrael opírá, měl být Jeruzalém s širším okolím včetně Betléma samostatnou enklávou pod mezinárodní správou. Však také ano - Izrael, palestinský židovský stát, nebyl vyhlášen 14. května 1948 v Jeruzalémě, nýbrž v Tel Avivu.
Kdyby v souladu s rozhodnutím OSN i palestinští Arabové vyhlásili v té době svůj stát, byly by dějiny Jeruzaléma jiné. Jak ale víme, jiné byly dějiny nejen Jeruzaléma, ale celého palestinského regionu. Palestinští Arabové spolu s okolními zeměmi (lépe vyjádřeno okolní arabské země spolu s palestinskými Araby) nově vzniklý židovský stát vojensky přepadly, OSN nebyla s to zajistit realizaci vlastního rozhodnutí o rozdělení Palestiny na arabský a židovský stát a zmezinárodnění Jeruzaléma, a proto další vývoj včetně hranic a postavení Jeruzaléma byl primárně závislý na výsledku války.
Tato válka, v pořadí první arabsko-izraelská, skončila příměřím podepsaným v roce 1949. Cíl, s nímž do ní šli Arabové, tedy vojensky zlikvidovat židovský stát v Palestině, skončil pro agresory fiaskem. Izrael zvítězil, získal nejen víc území, než by měl podle plánu OSN, ale také západní část Jeruzaléma, která se stala jeho hlavním městem. Arabský palestinský stát ustaven nebyl, protože okolní arabské státy si teritorium, které pro něj po prohrané válce (z jejich pohledu) zbylo, rozdělily: Zajordánsko se rozšířilo o území, které se dnes nazývá Západní břeh (jinak historické regiony Judea a Samaří) včetně východního Jeruzaléma (Staré město) a přejmenovalo se na Jordánsko; Egypt spravoval území Pásma Gazy.
Rozhodla-li pro Izrael vítězná první válka s Araby (1948/1949) o tom, že součástí jeho teritoria se stal západní Jeruzalém, pak třetí válka s Araby (1967), pro Izrael rovněž vítězná, rozhodla o tom, že součástí jeho teritoria se stal i východní Jeruzalém. Netřeba se nad tím pohoršovat. Kdyby Izrael třetí válku s Araby prohrál a přišel o západní Jeruzalém, staly by se obě části města součástí Jordánska. V tom případě by jordánští Arabové slavili svůj „Den Jeruzaléma“ – osvobození západní části města a její sjednocení s částí východní, kterou drželi od roku 1948.
Skutečnost, že celý Jeruzalém je dnes hlavním městem židovského palestinského Státu Izrael má svůj původ ve fatálně chybném rozhodnutí Arabů odmítnout plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 a za žádnou cenu nepřipustit vznik židovského státu na jejím teritoriu.
Den Jeruzaléma připadá podle židovského kalendáře na 28. ijar, letos na neděli 29. května 2022. Jeho součástí je bohatý ceremoniální, náboženský, společenský, kulturní, vzdělávací, vzpomínkový a zábavní program. Z politických důvodů se ovšem na první místo zájmu médií dostal Vlajkový pochod (přesněji Vlajkový taneční pochod – Flag Dance March). Jde o tradiční akci: lidé s izraelskými vlajkami oslavují znovusjednocení Jeruzaléma v radostném pochodu zahrnujícími tanec. Trasa vede Starým městem a vrcholí u Západní chrámové zdi. A právě to je trnem v oku Arabům včetně lídrů teroristické organizace Hamas.
Ti se pasují do role samozvaných „ochránců mešity Al Aksa“ a osobují si právo určovat suverénnímu izraelskému státu, kudy smí a kudy nesmí Vlajkový pochod vést - a když nebude po jejich, hrozí násilím, terorem, válkou.
ŽIDOVSKÝ TALMUDICKÝ ODPAD
Podle serveru The Times of Israel („‘Jewish, Talmudic rubbish’: Hamas vows to use ‘all capabilities’ against Flag March“/22. 5.2022) jeden z vůdců Hamasu Ismáíl Haníja vyhrožoval minulou neděli (22. 5.), že pokud Vlajkový pochod povede Starým městem: „Chci nepřítele jasně varovat před pácháním těchto zločinů a těchto kroků. Palestinský lid, vedený odporem – zejména na Západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě – nedovolí, aby tento židovský talmudický odpad zůstal bez odezvy.“
Čteme dobře: Účastníci pochodu jsou nazváni židovským talmudickým odpadem. Odporná drzost, skandální nehoráznost.
Kompetentní izraelští představitelé – ministr veřejné bezpečnosti, ministr obrany a premiér – prohlásili, že trasa pochodu bude tradiční. Povede z ulice Yaffo přes Damašskou bránu ulicí Hajay v muslimské čtvrti a skončí na náměstí u Západní zdi (Zeď nářků). V plánu není cesta na Chrámovou horu.
Damašská brána je místo, které si Arabové svévolně přivlastnili a považují organizovanou židovskou přítomnost, nota bene s izraelskými vlajkami, v této části izraelského hlavního města za provokaci. Na případnou námitku, proč neprojeví Izraelci víc dobré vůle a nejdou jinudy, lze odpovědět slovy ministra obrany Izraele Bennyho Gantze: „Ve svém hlavním městě uspořádáme pochod, jaký budeme chtít. Vy (Hamas) nebudete ohrožovat naši suverenitu.“
A o to jde. Tak daleko ještě nejsme, aby kdokoli zvenčí určoval Izraelcům, co a jak mohou ve své metropoli organizovat či oslavovat. Tím méně teroristé.
V každém případě je nutné počítat s provokacemi Arabů a následnou konfrontací s izraelskými pořádkovými silami. Pokud ne s něčím horším.
