K věci: Svět je plný pokrytců

Česká zpěvačka Leona Machálková má ve svém repertoáru píseň „Svět je plnej bláznů“. Chtělo by se dodat, že také pokrytců. Těch, kdo by se chovali naprosto stejně jako Izrael, kdyby se stali cílem obdobné agrese jako on.

A přitom mu to, co by museli dělat sami, vyčítají - a nasazují mu masku agresora.

Ve čtvrtek 13. května večer počet raket vystřelených teroristy z Pásma Gazy na Izrael dosáhl čísla 1800 (slovy tisíc osm set).

Zkusme si představit, že by kurdské milice vystřelily během čtyř dnů z území severní Sýrie 1800 raket a zasáhly města hluboko v tureckém vnitrozemí (ilustrace 1). Jak by se Turecko zachovalo? Co by říkal Erdogan?

... ilustrace 1/Je to jen fikce. (Podklad: Freevectormaps - volná licence s uvedením zdroje.)

Akceptoval by výzvy  Západu, aby byl „maximálně zdrženlivý při použití síly“ (formulace EU), anebo by spustil masivní vzdušnou bombardovací kampaň, případně přistoupil k pozemní operaci proti území, na něm Kurdové operují?

Jinými slovy: nechal by kurdskou agresi bez odezvy? Jsem si jist, že nikoli. Přesto se Erdoganovo Turecko v obdobném konfliktu Hamas - Izrael  postavilo na stranu útočníka. Web Washington Examiner přinesl 12. května Erdoganova slova, že  „mezinárodní společenství by mělo dát Izraeli silnou a odstrašující lekci“.

Učebnicová ukázka pokrytectví. Sám by si ve stejné situaci, kdyby se jeho země stala obětí raketové agrese, počínal identicky,  teď ale štve proti Izraeli, který je cílem právě takové  agrese.

Nebo si zkusme představit, jak by se zachovalo Rusko, kdyby nějaká dobře vyzbrojená protiruská teroristická organizace operující na území některé kavkazské země sousedící s Ruskem zasypala jeho území 1800 raketami (ilustrace 2). Co by říkal Putin?  Akceptoval by výzvy ke zdrženlivosti?

... ilustrace 2/Také jen fikce. (Podklad: Freevectormaps - volná licence s uvedením zdroje.)

Myslím, že by se zachoval stejně jako dnes Izrael. Přesto z Moskvy neslyšíme jednoznačná slova podpory na adresu strany, které se brání - tedy Izraele. Spíše vzniká dojem, jako by Kreml kladl mezi agresora a obránce rovnítko.

Vycházím z reportu zveřejněného na webu ruského MZV 13. května týkajícího se TF rozhovoru ministra Lavrova s jeho egyptským protějškem Šukrim. Je plný diplomatických frází o „hlubokém znepokojení nad nebezpečnou eskalací napětí na palestinských územích“ a tak podobně, ale ani slovo o tom, že klíčem k řešení je okamžité ukončení raketové agrese proti Izraeli. Ve zprávě není jasně pojmenováno, kdo je útočník a kdo obránce; ono rovnítko z ní čouhá jako sláma z dřeváků.

Příklad třetí: Egypt. Aniž bych chtěl snižovat osobní angažmá Káhiry ve věci nastolení příměří mezi Hamasem a Izraelem, musím připomenout postoj prezidenta Sisiho týkající se konfliktu v Libyi. Není to tak dávno, co Sisi  jasně vytyčil  „červenou linii“, která vedla severojižním směrem hluboko na libyjském území. Pokud by ji jedna ze stran  (ozbrojené síly bojující proti generálu Haftarovi a jejich spojenci) překročila, byl Egypt připraven vojensky zasáhnout, neboť v aktivitách protihaftarovských sil spatřoval nebezpečí pro svoji národní bezpečnost.

Ptám se, co by se dělo, kdy ony síly tuto hranici překročily a zasypaly Egypt 1800 raketami, které by dopadly do Alexandrie, na města v Deltě, na okraj Káhiry (ilustrace 3). Akceptoval by Sisi výzvy ke zdrženlivosti? Nemyslím.

... ilustrace 3/Opět fikce. (Podklad: Freevectormaps - volná licence s uvedením zdroje.)

V této souvislosti, spíše k trpkému pousmání, dva titulky na egyptském webu Ahramonline, kouzlem nechtěného umístěné pod sebou (screenshot 1):

... screenshot 1/ Na horním titulku čteme: Egypt a Rusko vyzývají Izrael, aby zastavil agresi proti Gaze. Dole pak: Hamas vypálil raketu na druhé izraelské letiště poblíž Eilatu. (Zdroj: Ahramonline.)

Každý, kdo byť i jen zběžně sleduje raketové útoky Hamasu od jejich pondělního (10. 5.) počátku ví, kdo je agresor a kdo se agresi brání. Vědí to i v redakci serveru Ahramonline, jen se snaží vytvořit dojem, že agresorem je obránce a že skutečný agresor agresorem není. Bohužel se najde dost těch, a nejen v muslimském světě, kdo této lži ochotně věří.

Ovšem vrcholem drzosti je počínání prokurátorky Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Fatou Bensouda zcela zjevně klade rovnítko mezi agresora a jeho oběť, když vyhrožuje Izraeli v souvislosti s jeho současnými akcemi vojenské sebeobrany v Pásmu Gazy. Kdyby tato osoba žila a měla stejnou pravomoc těsně po druhé světové válce, bezpochyby by se na lavici obžalovaných ocitli vedle nacistických pohlavárů také politici a vojenští velitelé spojeneckých zemí.

Zde nelze než trpce konstatovat. Spojenci vyhráli také díky tomu, že svět – s výjimkou Třetí říše a jejích satelitů – byl tenkrát ještě normální.

Jak falešně mohou znít výzvy k míru ukazuje Twitter francouzského prezidenta Macrona. V době, kdy jsem připravoval tento článek zveřejnil následující trojjazyčný příspěvek (screenshot 2):

... screenshot 2/Zdroj: Twitter francouzského prezidenta.

Hebrejsky (horní část), arabsky a anglicky v něm vyzývá:

• Spirála násilí na Středním východě se musí zastavit. Důrazně žádám o příměří a dialog. Vyzývám ke klidu a míru.

Dialog s kým? S těmi, kdo usilují o likvidaci izraelského státu? Ve formulaci „spirála násilí“ je zakódováno ono rovnítko zmíněné výše. Proč v tweetu postrádáme výzvu adresovanou teroristům, aby okamžitě ukončili raketovou agresi? Proč je Izraeli rafinovaně nasazována stejná psí hlava, která patří toliko Hamasu? Faleš, samá faleš.

Nebo jsme se dostali tak daleko, že když v USA pravomocně odsoudí k smrti brutálního vraha, budou jako vrazi označeni také jeho kati – ti, kdo mu vpravili do těla smrtící koktejl?

... ilustrace 5/Toto už je drsná realita těchto dnů. (Podklad: Freevectormaps - volná licence s uvedením zdroje.)