Server Seznam Zprávy, čerstvý držitel Křišťálové lupy ve své kategorii, přinesl 26. 11. článek „Plaga vyzývá obce a kraje, aby vyplatily zvláštní odměny ředitelům škol“. Důvod je nasnadě: sám sebe odměnit nemůže.
Jinými slovy, ředitel může finančním bonusem ocenit práci učitelů, jeho samotného ovšem musí ocenit někdo jiný – zřizovatel školy.
V apelu pana ministra se hovoří o složitém období, do kterého se školství kvůli epidemii koronaviru dostalo. Dále Robert Plaga píše:
- Chtěl bych vyzvat všechny zřizovatele, aby ocenili jejich práci nejenom dobrým slovem, ale i finančně, protože si to zaslouží.
Tím je ovšem řečeno pouze „A“. Než budu pokračovat, musím zdůraznit, že nikterak nezpochybňuji to, k čemu ministr vyzývá. Opakuji: ministrovu výzvu nezpochybňuji. Rozumím tomu: učitelé i ředitelé si zaslouží víc než jen dobré slovo (poděkování). Zaslouží si finanční ocenění.
Jedním dechem je ale nutné dodat „B“. Myslím, že každý, kdo byl – a vlastně stále je - tak či onak zapojen do distanční výuky na „opačné straně“ (rodiče, prarodiče či jiní pomáhající příbuzní a možná nejen příbuzní), bude souhlasit s reakcí, kterou pod zmíněný článek na serveru Seznam Zprávy napsala Regina H.:
- Milý pane ministře, prosím o zaslání mimořádné prémie také nám rodičům. Používáme naše wifi, počítače a na úkor naší práce děláme práci za lidi, kteří za ni dostávají 100% plat. Jako samoživitelka a při práci na home office, které se musím věnovat na 100%, je tato situace neúnosná i pro nás rodiče a jistě si prémie zasloužíme taktéž.
Napadlo mě totéž: kdo ocení ty, kdo „táhli a táhnou“ distanční výuku doma? Od března prakticky do konce minulého školního roku a v tomto novém opět. Paní Regina má pravdu. Za sebe říkám: nejde jen o „naše wifi a PC“. Jde především o to, že v rodinách se zcela změnil „režim dne“.
Velké procento domácí výuky leželo a leží na bedrech „domácích učitelů“. Přitom podmínky nejsou všude stejné – a zdaleka ne všude ideální. Paní Regina, aby uživila rodinu, musí pracovat stejně tak zodpovědně na home office, jako musí žáci pracovat zodpovědně při distanční výuce (jak škola, potažmo stát předpokládá, že budou), ovšem nemalá část výkladu a sto procent „supervize“ zajišťují dospělí v rodině.
Ve školní třídě mají všichni stejné podmínky. Doma nikoli. Popisovat nejrozmanitější odlišnosti by přesáhlo rámec tohoto článku. Jenom namátkou. Je rozdíl, máte-li doma pouze jednoho žáka a žádné jiné dítě. Anebo jednoho žáka a jednoho (dva …) předškoláka, případně kojence či batole, které zejména nesmíte spustit z očí. Stačí drobná nepozornost – třeba když se věnujete školákovi, který si neví rady (dejme tomu) s molární hmotností anebo sami řešíte zadané povinnosti v rámci vlastní home office – a může dojít k neštěstí, kvůli jehož následkům budou orgány činné v trestním řízení stíhat pouze vás, nikoho jiného. (Ano, je to krajní případ, ale stát se může cokoli.)
A dál můžeme kombinovat: máme doma dva či tři žáky a batole … a tak dále.
Ne v každé rodině je z mnoha důvodů optimální atmosféra pro realizaci distanční výuky - a i zde si můžeme dosadit bezpočet různých příkladů. Kolik lidí přišlo už v březnu ze dne na den o práci (v turistické branži i jinde) a mají elementární existenční starosti, což jejich schopnost být dobrými "domácími učiteli" značně oslabuje. A to jsem nezmínil situaci, kdy někdo v rodině onemocní covidem a všichni musí do karantény. Kdo jim nakoupí a zajistí vše potřebné? Neříkám, že je to všude vyhrocené a všude neřešitelné, jen jsem chtěl podpořit výše uvedený názor paní Reginy.
Čili: učitelé nechť dostanou finanční odměny. Nechť je dostanou i ředitelé škol. Mějme ale přitom na mysli, že je tu obrovská skupina lidí, kteří kvůli koronaviru rovněž zažívají „složité období“, ale nikdo je nikdy finančně neodmění. Zůstane jen to dobré slovo.
Taková je odvrácená strana koronavirové reality.
JSEM UŽ VYČERPANÁ
To nejzávažnější jsem si nechal na konec. Mám blízkou příbuznou, která pracuje v první linii – stará se o seniory, což je samo o sobě nelehké a v době pandemie mnohokrát těžší. Neviděli jsme se z pochopitelných důvodů (oba respektujeme zásady předběžné opatrnosti) mnoho měsíců, komunikujeme pouze „distančně“. Opakovaně jsem si na WhatsApp přečetl její zprávu: „Jsem už vyčerpaná.“ Dlouhé týdny pracovala s kolegyněmi sama, den co den ohrožena covidem, teprve v poslední době přišla na pomoc armáda.
Cítím, že to musím napsat. Pokud si někdo zaslouží nadstandardní finanční ohodnocení, pak jsou to především lidé pracující v první linii s nemocnými trpícími koronavirem : lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelky a další zdravotnický personál. Netvrdím, že to tak není, ale slyšíme-li z vládních míst výzvu k ohodnocení ředitelů škol, pak je třeba současně s tím znovu a znovu opakovat:
- rodiče a ostatní osoby zapojené do distanční výuky nebudou oceněni nikdy;
- více než učitelé a ředitelé škol si zaslouží ohodnocení lidé ve zdravotnictví, především ti v první linii (už jenom služba ve „skafandru“ je přece děsivá).
