K summitu Trump - Putin

Helsinské setkání prezidentů USA a RF má také svoji izraelskou dimenzi. Týká se Sýrie. Současné boje vládních vojsk a protirežimních sil v těsné blízkosti Izraele sledují jeho politické a vojenské špičky s mimořádnou pozorností.

Šéf izraelské vlády zveřejnil na svém Twitteru v pondělí 16/7 v 19:11 hod. SELČ následující příspěvek:

Premiér Netanjahu také vysoce oceňuje bezpečnostní koordinaci mezi Izraelem a Ruskem a jasné stanovisko prezidenta Putina týkající se nutnosti dodržovat Dohodu o odpoutání vojsk mezi Izraelem a Sýrií z roku 1974.

O jakou dohodu jde?

Takto ji vysvětluje v diplomové práci „Izrael a Sýrie“ Eva Matulová (Masarykova univerzita Brno, 2006):

• V květnu roku 1974 byla mezi Izraelem a Sýrií podepsána dohoda o odpoutání syrských a izraelských vojsk na Golanských výšinách (Disengagement Agreement),23 která od té doby upravovala vztahy mezi oběma státy. Jak sama smlouva uvádí v článku H, nejedná se o mírovou dohodu, pouze o urovnání vzájemných vztahů. Izrael se zavázal stáhnout své jednotky na Golanských výšinách na linii příměří z roku 1967 a Sýrie se zavázala Golanské výšiny vojensky nenapadnout. Byla také definována pozice Pozorovatelské jednotky OSN pro odpoutání nepřátelských jednotek na Golanských výšinách (United Nations Disengagement Observer Force, dále UNDOF), která byla alokovaná od hory Hermon na jih k jordánským hranicím ve formě nárazníkového pásma.

Izrael nemá zájem do konfliktu zasahovat – s výjimkou situací, které vyhodnotí jako nutnou preventivní obranu. Nebezpečí je nejedno – především vojenská přítomnost Íránu, nejobludnějšího nepřítele Izraele a podporovatele fanatické protiizraelské teroristické organizace Hizballáh, která se v Sýrii angažuje na straně Asada.

Putinovo vyjádření dává naději, že tento klíčový spojenec Sýrie udrží damašského diktátora ve vztahu k Izraeli v patřičných mezích. V opačném případě bude muset syrský režim počítat s nekompromisní izraelskou akcí.

K tomu dodejme, že pokud syrský vládce nemá kontrolu na celým teritoriem svého státu, podobně jako je tomu v Libanonu (kde existovaly a do jisté míry stále existují „státy ve státě“, z nichž některé představovaly či představují pro Izrael bezpečnostní riziko), musí tam pořádek udělat v zájmu ochrany svého státu a jeho obyvatel izraelská armáda. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si odpoví na otázku, kdo jiný by to měl udělat. Jinak řečeno, na koho jiného než primárně na vlastní armádu by se měl Izrael v extrémně neklidném a rozvráceném regionu spolehnout?