Dozvídáme se, že v Rusku jehovisty, které nejprve zakázali, začínají zatýkat. Jako údajně první skončil ve vazbě Dennis Christensen, občan Dánského království.
K tomu, aby někdo měl jehovisty rád, musí být sám jehovista. Od nás ostatních se sympatií, domnívám se, nedočkají. Nanejvýš pohrdavého přezírání. Většinou si je držíme dál od těla a jejich propagačním „stánkům“ se raději vyhneme.
Jde ale o extremistickou organizaci, kterou je nutné zakázat? V Putinově Rusku se domnívají, že ano – a tak se také stalo.
Tady máme mnozí dilema. Jehovisty „nemusíme“, ale se zásahem státní moci proti nim, jenom proto, že vyznávají svoji specifickou víru, také nemůžeme souhlasit. Jak z toho ven?
Těžká věc. Hájit sektáře se nám ekluje, ale dělat z nich zločince taktéž. Nelze se totiž vyhnout obavě: kdo bude další?
Vím, že neuvedu nic nového, ale myslím při zprávách o údělu jehovistů v Rusku na modifikovaný výrok připisovaný německému luteránskému pastorovi Martinu Niemöllerovi:
Nejdřív přišli pro komunisty,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky,
a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě,
a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
