Možná si řeknete, už dost. Dost bylo polemiky blogera s blogerem. Polemiky mezi Nejmenovaným (jak Karel Trčálek pojmenoval mne) a jmenovaným čili Karlem Trčálkem. Já odpovídám: Ne. Ještě nenastal správný čas.
Nechci rozebírat bod po bodu „argumenty“, které použil Karel Trčálek ve svém textu „K nactiutrhačnému článku nejmenovaného blogera vůči mé svaté osobě“ (13. 12. 2021). Bylo by to dlouhé, ale poněkud nudné čtení. Zcela stranou ponechám jeho pohled na moji osobu: spekulace, jestli bych byl ochoten sdílet svůj dům s Janem Křtitelem, kdyby ho přišel zapálit, anebo bych na něj zavolal policii a nechal ho poslat do blázince jsou pro mě mimo jakoukoli smysluplnou diskusi.
Tak jako jsou v parlamentu některé návrhy nehlasovatelné, jsou některá tvrzení Karla Trčálka nediskutovatelná.
Chci se ale zastavit u Trčálkovy zmínky o spisovateli Otu Pavlovi, kterou svůj článek otevřel. Připomíná skutečnou událost z roku 1964, která měla pro další život Oty Pavla a hodnocení jeho duševního stavu zásadní význam: zapálení selského stavení nad Innsbruckem.
Karel Trčálek tvrdí, že Ota Pavel později tuto událost vysvětloval tak, že „zapálil onu usedlost proto, aby spasil svět. Nabyl jasného a zřetelného dojmu, že právě takto, ohněm je třeba očistit (neboli pokřtít) svět, zbavit ho jeho hříchu“. Připomíná v této souvislosti slova Jana Křtitele: „Po mně přijde někdo, kdo nebude křtít vodu, ale Duchem svatým a ohněm!“, načež dochází k závěru, že „Ota Pavel neudělal nic jiného než jen to, že naplnil slova Jana Křtitele, kterého jsem měl znevážit a urazit, podle Nejmenovaného (rozuměj: podle blogera Stejskala), ve svém článku.“
A ptá se (Karel Trčálek): „Není to znevážení sv. Jana Křtitele, když lidé, kteří naplňují jeho slova, skončí v blázinci?“
Zde je nejprve nutné „vytknout před závorku“: co Jan Křtitel předpověděl, týkalo se pouze jedné jediné osoby – Ježíše Krista. Nehledě k tomu, že slova „křtít ohněm“ mají úplně jiný význam, než jaký jim Karel Trčálek přisuzuje. Rozhodně můžeme vyloučit interpretaci, že kdokoli je může vztáhnout na sebe a s odkazem, že chce spasit svět může zakládat požáry. To není Mesiáš, ale žhář, ne-li pyroman.
Dále: Obávám se, že Ota Pavel žádná slova Jana Křtitele nenaplňoval a ani to nebyla jeho motivace (myšleno v případě zapálení selské usedlosti nad Innsbruckem).
V knize Pavla Kováře „Ota Pavel: POSTSKRIPTUM“ je obsaženo toto osobní svědectví Oty Pavla týkající se onoho žhářského činu:
? Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruck selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo velké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chléva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž. Poslali mě přes Dvořiště pražským lékařům.
Ani slovo o Janu Křtiteli, o tom, že by se cítil být Mesiášem, o ohni jako prostředku ke spáse světa. (Pouze se děsivým způsobem projevila Pavlova duševní porucha, dodávám s upřímnou lítostí.) To pouze Karel Trčálek, domnívám se, aby obhájil své předchozí tvrzení, že Jan Křtitel (proto, že plnil své poslání) je „starý vůl“ – a proti čemuž já jsem si dovolil se ohradit (jaká to opovážlivost!) - si vymyslel konstrukci, v jejímž rámci v podstatě účelově zneužil tragický úděl velkého spisovatele.
Závěrem se přiznám k jedné nejasnosti.
Karel Trčálek ve zmíněném článku píše:
? … opravdu nemám jediný důvod považovat psychopatického lokálního démona Hospodina za boha.
A o několik vět dál:
? … mluví-li bůh už nějakým hlasem, tak mluví hlasem mým a ne hlasem Nejmenovaného (rozuměj: blogera Stejskala).
V jedné věci má kolega Trčálek pravdu. Mým hlasem opravdu žádný bůh ani pravý Bůh nemluví; takovou opovážlivost bych nikdy nevypustil z úst, nikdy nenapsal, nikdy si ani nepomyslel.
Jen si dovolím skromný dotaz: Jaký bůh to mluví hlasem Karla Trčálka? Netuším, proto se ptám.
