Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.
Důvod k velké vděčnosti, která míří do míst nejvyšších. Kde sídlí Stvořitel a Jeho Syn. Tam jsem adresoval své modlitby. A nyní slova díků.
U lékaře je to mnohdy podobné jako u soudu. Jste na křižovatce. Od soudu můžete odejít jako svobodný člověk, anebo s verdiktem říkajícím, jaký čas prožijete za katrem. Pravda, je tam možnost odvolání, šance na změnu. U lékaře obvykle ne.
Zpráva o odchodu Uriho Avneriho mě oslovila především proto, že jsem o něm nedávno psal. Kriticky. (Článek „Nejlepší odpověď", blog iDNES, 8/8/2018, odkaz http://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/c/673905/nejlepsi-odpoved.html)
S jeho politickými postoji jsem nesouhlasil. Nevěřil jsem jim. Přesněji tomu, že může existovat něco jako „mír podle Avneryho“. Nemůže. Byla to Avneryho iluze, falešný pohled na arabsko-izraelský konflikt, hra s ohněm, s bezpečností, ba samotnou existencí izraelského státu. Představa, že Izrael ustoupí „Palestincům“ podle jejich představ a výsledkem bude mír, neb oni o mír stojí, je kardinální omyl.
Stejný, jako když se za mých mladých let, v osmé dekádě dvacátého století, pošetilí „bojovníci za mír“ v západní Evropě angažovali proti posilování americké vojenské přítomnosti. Zapomněli na jedno podstatné: že nejsou ničím víc než užitečnými idioty Kremlu a jeho propagandy.
Přirozený respekt před majestátem smrti mi brání napsat analogická slova o Avnerym – ve vztahu k propagandě arabské.
Řeknu to prostě: odešel člověk, kterého jsem nechápal. Tak fanaticky věřil vlastní falešné představě míru, že kdyby se dostal k moci, skutečnému míru, míru v prostředí reálného Blízkého východu, by smrtelně uškodil.
Greer Fay Cashmanová na webu novin Jerusalem Post napsala: „Je těžké představit si Izrael bez jeho protestního hlasu – hlasu bojovníka za mír.“ Ano, Avnery k izraelské společnosti patřil, byl její součástí, protože tato společnost je navýsost demokratická. A tato demokratická společnosti měla dostatek rozumu a pudu sebezáchovy, aby formacím, za něž Avnery do zákonodárného Shromáždění (Knesetu) kandidoval, nedala víc než 1,6% hlasů.
Kdyby měl Avnery pravdu, byla by z Pásma Gazy rozkvetlá zahrada, prosperující přímořská enkláva, lákavá destinace nejen pro evropské turisty. A mezi Pásmem a Izraelem by se čile obchodovalo. Ale takto? Arabové sami nám poskytují argumenty, jak hluboce se Uri Avnery mýlil.
