- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Píše se v ní o vínu. Vzpomínáte?
Pij, Bušku — již se nezarmuť —
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý —
a našel již v tom víně chuť.
Víš — zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas —
my, myslím, se už vpili!
Jako to víno mi připadla Bokova verze národní hymny. První dojem: působila „trpce“. Pak jsem si ji pustil podruhé, potřetí, počtvrté. Čím déle jsem ji poslouchal, tím víc jsem se do ní láskyplně nořil. Zamiloval jsem si ji. A v anketě na stanici Vltava jsem pak klikl na tlačítko ANO.
Ano, líbí se mi.
Proč vlastně? Omlouvám se za ten nepatřičný výraz, ale nemohu jinak. Hymna v Bokově verzi je jednoduše sexy. Jako spoře oděná Múza. Působí dráždivě. Láká k novému a novému poslechu. Znovu a znovu člověka nutí si ji vychutnat – až do dna. Tak jako víno v Nerudově romanci nutilo císaře a Buška, aby pili a pili – až se vpili.
Myslím, že Miloši Bokovi se podařil skvělý, unikátní počin. Patří mu za to velké uznání.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...