Hodně se po utkání Skotsko – ČR v Lize národů diskutovalo o politickém projevu před výkopem – pokleknutí hráčů na znamení solidarity s hnutím Black Lives Matter. Dovolím si jedno srovnání.
Ačkoli hnutí BLM vzniklo už v roce 2013, do popředí mediálního zájmu se více dostalo v souvislostí s tragickou smrtí George Floyda v květnu letošního roku. Jakkoli počínání policisty Dereka Chauvina neschvaluji, chci poukázat na jedno: od nesmyslné smrti Floyda na druhé polokouli neuplynulo ani půl roku a na Starém kontinentu se už pokleká při akcích, které nemají s celou věci nic společného: během fotbalových zápasů pořádaných organizací UEFA.
Zdá se, že svět se hodně zrychlil.
Z čeho tak soudím? Na letní olympiádě v Mnichově konané roku 1972 povraždili palestinkoarabští teroristé jedenáct členů izraelské výpravy. Byl to brutální akt popírající vše, co souvisí s principy lidskosti i samotného olympismu. Byl to akt nenávisti, vyhlášení války civilizovanému světu.
Po olympionicích zůstaly vdovy. Dvě z nich Ilana Romanová (manželka vzpěrače Yossefa Romana) a Ankie Spitzerová (manželka trenéra šermu Andre Spitzera) usilovaly o to, aby na hrách v Londýně 2012, čtyřicet let po mnichovské události, byla při zahajovacím ceremoniálu držena minuta ticha za zavražděné olympioniky.
Mezinárodní olympijský výbor to odmítl.
Obě dámy se nevzdaly, pokračovaly ve svém úsilí dál. MOV sice ani v Riu 2016 nepřipustil, aby byla držena pietní minuta při úvodní slavnosti, ale cosi se přece jen změnilo. V areálu olympijské vesnice byl uspořádán důstojný vzpomínkový akt. Hořelo 11 velkých svící, byla držena minuta ticha, čtena jména obětí. Také manželů obou vdov a devíti dalších.
Od smrti George Floyda do zápasu na trávníku glasgowského Hampton Parku s klečícími fotbalisty Skotska a ČR uplynulo ani ne půl roku.
Od masakru Izraelců v Mnichově čekali všichni slušní lidé na první oficiální olympijskou pietu 44 let.
•
TEL AVIV. Památník věnovaný izraelským olympionikům zavražděným na OH v Mnichově./ZDE
