Není snadné probírat se houštinou slov v textech Radky Kielbergerové, svého druhu enfant terrible kdysi na Blogosféře i zde na iDNES.
Ne že by to nedělala už dříve, ale v poslední době, alespoň takovým dojmem to působí, si vzala příklad z Velkého satirika Karla Trčálka a stejně jako on číhá, kdo z jisté nevelké množiny blogerů něco napíše, aby pak jako šelma skrytá na internetové periferii vystartovala a příslušného autora hrubě znectila. Asi nejvíce jí leží v žaludku T. Vodvářka a hned v závěsu následují další. T. Flaška, V. Fürst, J. Červenka, ušetřeni nebyli ani J. Turner či I. Cerman a svůj díl dostali i administrátoři (27. 3. a 29. 3. 2024). Sám sebe vynechám a pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se.
Naposledy, 2. dubna, zaměřila svoji pozornost na Michala Sabó [3]. Důvod je průhledný: pan Sabó napsal článek, v němž vyjádřil podporu Izraeli a kriticky se vymezil proti propalestinskému aktivismu některých našich umělců rámovanému iniciativou „Artists4Ceasefire“. A schytal to s plnou parádou.
Začalo to hodně uboze: madam Kielbergerová si v úvodu včetně titulku vzala na mušku profilovou fotku pana Sabó. Známe ji všichni. Nechal se zvěčnit s doutníkem a považte – na ruce má prsten! K tomu madam Kiebergerová napsal, ve vztahu k článku p. Sabó o Izraeli z 2. dubna [1]: „Odtažitost pózy pana Sabó je výmluvná. V jádru nechutná.“
Normálně uvažujícího člověka napadne, co je to za nesmysl. A co jí je vůbec do toho, jaké kdo z nás má profilové foto, které navíc prochází schválením ze strany administrace. Obrázek p. Sabó získal tudíž „úřední povolení“ – a to je všechno. Každý nechť se stará o své profilové fotografie.
Ostatně madam Kielbergerová je zase čas od času u svých článků ráda mění. Všimněme si:
- 2. dubna 2024 … fotografie 1 (označení je mé, orientační)
- 1. dubna … fotografie 2
- 31. a /29. března … fotografie 1
- 27. března … fotografie 3
- 14. března … fotografie 4
- 13. března … fotografie 5
- 12. března … fotografie 4
Dodám jen: a co má být? Kritizuje ji snad za to někdo? Proč také, je to výlučně její věc. (Odbočka: Obdobně si uvnitř svých článků počíná Markéta Šichtařová. Ztratila snad kvůli tomu něco ze své popularity, ačkoli přidání dalšího vlastního obrázku do textu žádný smysl nemá? Nemyslím.)
Foto pana Sabó s doutníkem máme tedy za sebou, pojďme si proto všimnout některých „perel“ v samotném článku madam Kielbergerové. Jde toliko o výběr.
1) Protinetanjahovské demonstrace z 1. dubna. Ano, konaly se, stejně jako loni před válkou a konat se budou i nadále. Izraelská společnost je všechno jiné jen ne jednolitá masa, je to živý, pulsující a demokratický organismus, stát je to svobodný a právní. Ano, část veřejnosti je naladěna proti premiérovi, že ho „nesnášejí doma“ není nic nového, to v Izraeli bylo je a bude. Že Netanjahu a Likud ztrácí voliče? To také víme – podle průzkumů už od začátku agrese Hamasu. Ve finále o politickém osudu Netanjahua a Likudu rozhodnou příští volby.
Nabídnu madam Kielbergerové malý tip na zamyšlení. Dovede si představit stejně početné demonstrace Arabů v Pásmu Gazy proti vládnoucímu Hamasu, skutečnému viníkovi jejich neblahého údělu?
2) Madam Kielbergerová píše: „Pan Sabó svým článkem razantně posílá do Gazy umělce z Čech a Ameriky. A to zatímco ortodoxními větvemi dosud štědře podpíraný Bibi neumí poslat do války své vlastní opejzované lepší mladíky s kebulí přilepenou na Zdi nářků, kteří svou uzákoněnou podstatou zachování tradice Náboženského akorát lezou všem doma na nervy. Jako larvy, co je přikrmujete, musíte strpět přihazovánky ze státního rozpočtu a nesmíte se proti nim v Izraeli ani ozvat.“
Ano, otázka povolávání ultraortodoxních mužů – studentů náboženských vzdělávacích institucí je problém, který tak či onak provází Izrael po celou dobu jeho existence, tedy bezmála osm desetiletí. To nikdo nepopírá a snad všichni vědí, že musí být řešen a vyřešen, což agrese Hamasu jen podtrhla. Že bude to řešení nesnadné, bolestné a neobejde se bez kompromisu, je také jasné. Jak to ale souvisí s tím, co pan Sabó napsal? Jde přece o dvě zcela odlišné věci, které madam Kielbergerová nesmyslně propojila. Neodpustila si ovšem, aby ultraortodoxní neurazila: psát o „opejzovaných lepších mladicích s kebulí přelepenou na Zdi nářků“ je hodně ubohé. Je to pod úroveň inteligentního člověka. A to píšu jako někdo, kdo je vůči ultraortodoxním zdravým mužům, kteří se vyhýbají vojenské nebo národní (civilní) službě v jasné názorové opozici.
A že se proti politice vůči ultraortodoxním nesmíte v Izraeli „ani ozvat“? Ohavná lež.
3) Doslova šok jsem zažil při četbě odstavce, v němž madam Kielbergerová píše:
„Kdejaký poloblbý lidový matematik - bohužel včetně pana všeznalého Svárovského, se v českých diskuzích a článcích a na sítí dokonce otáčí na propočtech a průměrech, a že vlastně je prý těch obětí Gazy v porovnání s masakrem v kibucích a na těch mladých z festivalu vlastně mnohem méně - nedělejme z toho tragédii, je jich ještě pořád málo - doloží se to přepočtem na jednoho obyvatele, tedy že vraždit bombami a nějakým tím spletením se do živého terče se ještě může pohodově dít dál. Pořád je to málo...zachovejte klid. Tolik asi k slušným úvahám různých Svárovských publikujících na uřvané Blogosféře a tolik k moudrým na iDnes blogu v pozici psavců a i diskutérů.“
Tak to už je hodně za hranou elementární lidské slušnosti. Rád bych madam Kielbergerovou, posedlou protiizraelským fanatismem, upozornil, že nejde o žádné „poloblbé lidové matematiky“, ale že pan Martin Svárovský, dlouholetý diplomat a bezpečnostní analytik – tedy odborník, nikoli „pisálek“ – publikoval 15. února 2024 na Blogosféře [2] informace a číselné údaje pocházející od renomovaných znalců vojenských záležitostí, jmenovitě plukovníka Richarda J. Kempa, bývalého velitele britských vojsk v Afghánistánu, a Johna Spencera, špičkového odborníka na problematiku vedení války v městské zástavbě. Z nich vyplývá, že poměr zabitých civilistů v Pásmu Gazy k počtu padlých teroristů (obecně bojovníků) je nižší než 1:1. M. Svárovský uvádí: „Organizace spojených národů všeobecně považuje za obvyklý poměr civilních obětí k počtu padlých vojáků 3:1. Tak to platilo například v Afganistánu. V Iráku či Sýrii to bylo 4:1. Ještě mnohem vyšší byl tento poměr, když bojovali Rusové v Čečensku.“
Tyto počty patří ke standardní válečné statistice, stejně jako mnoho dalších číselných údajů, a z těch v Gaze vyplývá, že izraelská armáda si počíná s nesrovnatelně větším respektem vůči životům civilistů (má to ostatně ve svém etickém kodexu „Spirit of IDF“), než tomu bylo v jiných nedávných konfliktech. Pokud pan Svárovský použil čísla od odborníků – a použil je správně, protože já jsem se ještě před zveřejněním jeho článku s materiály plk. Kempa a J. Spencera seznámil – a je madam Kielbergerovou označen za „poloblbého lidového matematika“, pak „poloblbým lidovým matematikem“ je logicky i plk. Kemp a J. Spencer. Zde se madam Kielbergerová, která si zjevně nevidí do úst, dopustila nehorázné urážky, za kterou by se měla v dalším článku omluvit.
4) Madam Kielbergerová dále konstatuje: „Symbol, který si vzal Klus do ruky a který se Klusovi vyčítá, je v pořádku.“ Není, vážená! Ten symbol odkazuje na brutální teror z října 2000, kdy byli na policejní stanici v Ramalláhu, hlavním městě Palestinskoarabské autonomie, zfanatizovanými Araby zvěrským způsobem mučeni a utraceni dva izraelští záložáci, kteří se autem vraceli domů ze služby na základně IDF; jejich zohavená těla pak vláčeli Arabové ze stanice až na náměstí za frenetického jásotu místních obyvatel. Vybrat si právě tento symbol pro propagaci příměří (které samo o sobě je „nahrávkou“ pro Hamas) je nehorázná provokace a urážka. Aktivisté si mohli vybrat symbol zcela jiný. Pokud madam Kielbergerová tvrdí, že tento symbol „je v pořádku“, pak se staví do řady těch, kdo - lhostejno z jakého důvodu – podporují protiizraelský teror. Jak smutné, jak příznačné.
ODKAZY
[1]
https://sabo.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815159
[2]
https://www.blogosfera.cz/2024/02/15/desetitisice-mrtvych-civilistu-jsou-udajem-teroristu-hamasu/
[3]
https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815175
