Napsal jsem v článku „Jeden rozdíl mezi tehdy a nyní“ (4/7), že za jistých okolností mohl být poslech Svobodné Evropy (RFE) trestný. Kolega Jiří Hermánek v diskusi oponuje. Je to prý nesmysl.
Doslova uvádí:
- Poslech RFE dozajista trestný nebyl. Trestem smrti bylo za okupace poslouchat zahraniční vysílání. Ale vy píšete, že "za jistých okolností" byl poslech RFE trestný. To je nesmysl …
Zastávám názor opačný. Totiž, že paragraf komunistického trestního zákoníku, který nesl název Pobuřování, bylo možné „napasovat“ i na poslech zmíněné stanice, případně jiných západních „štvavých vysílaček“, jak byla tato média komunistickou propagandou nazývána. Jak často byl či nebyl tímto způsobem zneužíván, není podstatné – záleželo na libovůli bolševických diktátorů.
Pan kolega Hermánek jistě může hodnotit můj pohled na věc jako nesmyslný, nicméně docela jinak celou věc vnímal pan Jan Mastný z komunisty pronásledované statkářské rodiny z Domažlicka. O něm se na webu společnosti Post Bellum v rámci Projektu Paměť národa píše toto:
(Zdroj: Web Post Bellum/Projekt Paměť národ/Sekce Příběhy hrdinů 20. století/Autor textu Mikuláš Kroupa)
Čtenáři nechť posoudí, kdo z nás dvou, zda já nebo kolega Hermánek, má ve věci trestnosti poslechu Svobodné Evropy za komunistické totality v principu pravdu. Podotýkám, že Jan Mastný nebyl jediný takto postižený.
Zájemcům o tuto právní problematiku doporučuji sehnat si originál Trestního zákona č. 140/1961 i s příslušným komentářem k paragrafu 100 (Pobuřování), kde je vše polopatě vysvětleno.
