Právě probíhající mistrovství světa v kopané je příležitostí připomenout – a možná i vysvětlit – jednu okolnost, doslova anomálii, která se týká jedné země na světě. Tou zemí je Izrael.
Zatímco všechny ostatní státy světa prošly (samozřejmě) kvalifikací v rámci svých kontinentálních fotbalových organizací (například ČR v rámci UEFA, Egypt v rámci Africké fotbalové konfederace a Saúdská Arábie v rámci Asijské fotbalové konfederace – a tak podobně), jediný Izrael, ač stát asijský, nemohl bojovat v kvalifikaci proti zemím Asie, ale Evropy.
Někteří čtenáři mých článků vyjádřili v minulosti dokonce údiv, možná i protiizraelský odpor: co pohledává asijský Izrael v evropské unii UEFA?
Izrael jako asijský stát byl členem Asijské fotbalové konfederace AFC v letech 1954 až 1974. A jako její člen se zúčastnil kvalifikace na MS 1958, které hostilo Švédsko.
A jak to dopadlo? Tragikomicky.
Hrála se společná asijsko-africká kvalifikace. Izrael měl ve třech kolech za soupeře postupně tři muslimské země – Turecko, Indonésii a Súdán. Všechny tři odmítly proti Izraelcům nastoupit; ti vyhráli asijskou-africkou kvalifikaci, ovšem bez jediného reálně hraného zápasu. Něco takového nebylo ovšem dle regulí FIFA možné, proto byla zorganizována ještě dodatečná inter-konfederační baráž Izrael vs Wales. Tu Izraelci prohráli 2x 0:2 a do Švédska jeli reprezentanti Walesu.
Nenávist muslimů je důvodem, proč je Izrael členem UEFA (plnohodnotným od roku 1994) a nikoli AFC, odkud byl v roce 1974 vyloučen. Není to tak docela fér. Korektní by bylo, kdyby jeho kvalifikačními soupeři byly týmy z „domácího“, tedy asijského kontinentu. Tak, jak je tomu v případě ostatních zemí světa.
