Správně to vyjádřila Gita Zbavitelová, když v kometáři Českého rozhlasu Plus 27. června řekla: "Velká zkouška čeká Benetovu vládu příští týden." Dodejme: vládu vytvořenou stranami od pravice po krajní levici.
Vládu, jejíž součástí je arabská strana Raam, islamistická, konzervativně sociální.
Gita Zbavitelová dále vysvětlila: „Kneset bude hlasovat o prodloužení platnosti zákona*, který zabraňuje získat izraelské občanství arabským manželům a manželkám Izraelců, protože ho zneužívali teroristé. Člen vlády, arabská strana Raam, hodlá hlasovat proti, a kabinet tak potřebuje hlasy opozice.“
*V tomto článku ho nazveme zákonem o slučování rodin (ZSR)
Velká bitva v plénu parlamentu o tento zákon vládu teprve čeká. Zatím se vede menší, ale neméně vášnivý boj na levelu o stupeň nižším: v Organizačním výboru Knesetu. Ani tam široká koalice většinu nemá. Proč? Proti je zástupce arabského Raamu ve výboru. Vyjádřeno početně: koalice má v tomto výboru 17 poslanců, opozice 16. Jinak řečeno: není jeden arabský hlas, není většina. Vskutku pikantní situace ve výboru parlamentu židovského státu.
Níže se dotknu toho, proč ZSR nechce podpořit pravicová část opozice. Nejprve se ale zastavme u zákona samotného.
Na jeho počátku stála druhá intifáda (2000 – 2005), teroristická kampaň Arabů – systematické vraždění a mrzačení Izraelců, nezřídka prostřednictvím akcí sebevražedných atentátníků. Do intifády byli zapojeni také Arabové z Judeje, Samaří a Pásma Gazy, kteří získali izraelské občanství nebo trvalý pobyt v Izraeli po sňatku s občanem/občankou Státu Izrael.
Příklad: Arab ze Sichemu si vzal Arabku z Nazareta, do Izraele se přestěhoval, získal izraelské občanství a židovskému státu se odvděčil tím, že vraždil jeho obyvatele. Přítrž této absurditě udělal až ZSR přijatý Knesetem v červenci 2003: tímto způsobem (sňatkem = sloučením rodin) získat automaticky (opakuji: automaticky) izraelské občanství bylo napříště nemožné.
Původně šlo o legislativní normu dočasnou, ovšem vývoj situace ukázal, že bude zapotřebí delší dobu; proto je co rok platnost ZSR vždy na 12 měsíců Knesetem prodlužována. Současně platné prodloužení vyprší 6. července 2021.
V průběhu času došlo na novelizaci ZSR – v roce 2005 byl „změkčen“ v tom smyslu, že ženy nad 25 let a muži nad 35 let mohou po svatbě požádat v Izraeli o přechodný pobyt.
Asi nepřekvapí, že progresivní levice a pseudohumanističtí aktivisté označují uvedenou normu jako rasistickou a diskriminační. O co víc jim leží na srdci osud Arabů z obou stran linie příměří, o to méně je zajímají izraelské oběti arabských teroristů.
Studie novin Israel Hayom citovaná serverem Times of Israel uvádí, že od přijetí normy (2003) do roku 2020 bylo kladně vyřízeno přibližně 48 tisíc žádostí, což je 54 procent všech žadatelů. Do úvahy byly vzaty vesměs humanitární důvody.
Následné přijetí zákona dramaticky snížilo počet Arabů, kterým bylo ve věci sloučení rodiny vyhověno. Dva údaje:
- v období 1993 – 2003 … 135 tisíc Arabů z Teritorií (Judea, Samaří, Pásmo Gazy) získalo občanství Izraele nebo trvalý pobyt;
- v období 2003 – 2020 … uvedených 48 tisíc, tedy 2,8krát méně;
Mají ale taková opatření opodstatnění? Výzkum novin Israel Hayom uvádí, že ano. Zde jsou jeho argumenty:
- ze sledovaného období 2001 – 2016 vyplývá, že v případě dětí narozených ve smíšených arabských manželstvích (jeden z rodičů je izraelský a druhý palestinský Arab) je třikrát větší pravděpodobnost, že budou zapojeny do teroristických aktivit než děti arabsko-izraelských rodičů;
- zatímco do terorismu je nějakým způsobem zapojeno asi pět procent dětí patřících do arabsko-izraelské komunity, v případě druhé generace smíšených arabských manželství stouplo toto číslo na 15 procent;
- nejhorší je situace v Jeruzalémě: zde je míra zapojení do teroru u potomků smíšených manželství dvanáctkrát vyšší než v případě rodin, v nichž jsou oba rodiče arabsko-izraelského původu.
Je tedy zřejmé, že benevolentní přístup izraelské vlády vůči jednosměrnému slučování rodin - myšleno směrem z autonomních území do Izraele - by při neexistenci zákonné normy z roku 2003 představovala zjevné bezpečnostní riziko.
Zbývá vrátit se k otázce, proč má nynější koalice problém najít většinu nutnou k odhlasování prodloužení tohoto zákona v plénu Knesetu, když drtivá většina poslanců napříč spektrem jej v principu podporuje. A v minulosti s tím žádný problém nebyl.
Tentokrát nejde o to, že by Likud a další opoziční pravicové partaje s prodloužením nesouhlasily, ale o něco jiného. Slovem: o politiku. Chtějí, aby si „koalice změn“ vypila svůj kalich hořkosti až do dna. Pravicová opozice říká v principu toto: Když už jste vytvořili koalici s antisionistickými Araby, tak si problém s nimi vyřešte sami, my vám svými hlasy pomáhat nebudeme. A pokud ano, nebude to zadarmo.
Aktuálně ( psáno 29/6 ) se jeví situace tak, že proti prodloužení zákona, o němž pojednává tento článek, budou poslanci arabských stran (koaliční i opoziční), pravicová opozice, někteří zákonodárci vládní ultralevé strany Meretz a jedna arabská labouristická poslankyně. Změny nejsou vyloučeny, nicméně za stávajícího stavu by zákon Knesetem neprošel.
Téhož dne v 18:39 SELČ psal web izraelské veřejnoprávní televize KAN11, že hlasovat v plénu o tomto zákonu se bude až příští týden (4. července). Do té doby mají strany čas dohodnout se na kompromisu, který umožní platnost zákona prodloužit. Ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedová (Yamina) koaliční odpůrce ZSR varovala, že pokud svůj postoj nezmění, bude nucena dohodnout se s opozičním Likudem a akceptovat jeho návrh Základního zákona: Imigrace (Základní zákony mají v Izraeli sílu ústavní normy). Pak by se nynější opatření stalo trvalým (a navíc by bylo možné snadněji deportovat nelegální migranty, což ale není předmětem tohoto článku). Takto jsou tedy vrženy politické kostky ve věci ZSR.
DISKUSE = DEMOKRACIE? ANO, ALE ...
Server Times of Israel zprostředkoval slovní konflikt, který se odehrál v Organizačním výboru Knesetu v pondělí 28. června během projednávání ZSR. Poslankyně Idit Silmanová (z pravicové strany Yamina), která současně vykonává funkci známou v některých parlamentech jako „whip“ - osoba zodpovědná za hlasovací disciplínu (v tomto případě) koaličních zákonodárců, svolala výbor, kam se zpožděním dorazil opoziční poslanec Miki Zohar (Likud).
Po příchodu se Zohar obrátil na Silmanovou a požadoval, aby mu řekla, co bylo zatím probráno. Silmanová odmítla a odpověděla mu, ať se zeptá kolegů, kteří sedí vedle něj – místo toho, aby kvůli němu byla probíhající debata přerušena.
Zohar se ovšem na předsedkyni výboru obořil: „Kdo vlastně jste? Odpovězte jako hodná holka.“
„Nebudu odpovídat jako hodná holka,“ zareagovala Silmanová. „Přišel jste pozdě a ještě rušíte jednání. Měl byste se stydět, Miki Zohare.“
Zohar se později během rokování výboru Silmanové omluvil. Jednal prý ve chvilkovém rozrušení.
Nebyl ovšem jediný, kdo se zachoval k dámě neuctivě. Před několika dny Meir Poruš, opoziční zákonodárce ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry, nazval Silmanovou „malou holčičkou“. Ta se ohradila: „ Neříkejte mi malá holčičko, nejsem žádná malá holčička.“
Ovšem nesrovnatelně závažnější je, že Silmanové a její rodině je vyhrožováno fyzickým násilím a smrtí. Od lidí, kteří jí a celé pravicové Yamině mají za zlé, že vstoupila do koalice znamenající konec vlády Benjamina Netanjahua; dostává od nich výhrůžné telefonáty a SMS. A přesně to je činnost nepřijatelná, odsouzeníhodná – a především zločinná. Sama Silmanová je přesvědčena, že útoky, které vůči ní vedou opoziční politici, jsou živnou půdou pro podněcování končící těmi nejhrubšími bezprecedentními výhrůžkami adresovanými nejen jí, ale také jejím dětem.
Má pravdu. Něco takového do demokratické společnosti v žádném případě nepatří.
(Pokračování příště)
