Mít sedm poslanců ve 120členném parlamentu a přesto se stát předsedou vlády – i takovou podobu může mít „politická matematika“. A jako „bonus“ poslat vítěze voleb s 30 mandáty do opozice.
Přesně toho jsme, zdá se, nyní v Izraeli svědky. Není to až tak nelogické, neboť politická logika nemusí být vždy v souladu s logikou zdravého rozumu.
A tak se stalo, že bytostný pravičák Naftali Bennett, předseda pravicové strany YAMINA (v překladu „směřující DOPRAVA“), dříve NOVÁ PRAVICE, se zřejmě stane premiérem koaliční vlády složené z osmi formací, které zabírají celé pravolevé spektrum, jak ukazuje následující vyobrazení:
... zpracoval autor článku v programu MS Windows-Malování 3D.
Jakou podporu může mít vláda založená na tomto půdorysu? Připomeňme, že při hlasování o důvěře potřebuje minimálně 61 zákonodárců. Než se podíváme na čísla, je zapotřebí zdůraznit, že ačkoli jednáním o zformování koalice byl v druhém pokusu pověřen Yair Lapid, předseda druhé nejsilnější strany Yeš Atid (17 poslanců v Knesetu; Netanjahu byl v prvním pokusu neúspěšný), premiérem se má stát Naftali Bennett, šéf Yaminy (7 poslanců).
Ve funkci by Bennett měl být dle koaliční dohody v prvním volebním období, tj. do září 2023; pak předá premiérské žezlo Yairu Lapidovi. Tato okolnost je zřejmě klíčovým důvodem toho, proč Bennett upřednostnil tuto koalici před koalicí čistě pravicovou. V té by post šéfa exekutivy tak snadno nezískal, neboť stejný či dokonce větší koaliční potenciál mají i jiné pravicové strany pronetanjahuovského bloku:
- Šas … 9 poslanců v parlamentu
- Sjednocený judaismus Tóry … 7 poslanců
Jsem dalek toho, abych motivaci politiků obecně redukoval na „korytářství“; to ponechám lidovým politologům seskupeným u restauračních stolů nad půllitry českého piva. Nicméně se nemohu nezamyslet nad následujícím srovnáním.
Právě zformovaná široká „koalice změny“ (Lapid – Bennett) má takovouto podporu v Knesetu:
- Yeš Atid … 17
- Modrobílí … 8
- Labouristé … 7
- Yisrael Beiteinu … 7
- Nová naděje … 6
- Meretz … 6
- otazníky vyvolává samotná Yamina, která má sice 7 zákonodárců, ale jistou podporu pouze pěti, možná šesti z nich: Amichai Šikli řekl jednoznačné ne této koalici a otazník se ojevil také u Nira Orbacha - viz*)
- celkem … počítáno s Orbachem 57
Padesát sedm je samozřejmě málo, proto je součástí koaličních dohod arabská strana Raam; partaj islamistická, byť umírněná, s pragmatickým lídrem Mansourem Abbásem, strana taktéž konzervativně-sociální (mj. stojí v názorové opozici vůči LGBT aktivitám).
S Raamem a jejími čtyřmi poslanci má tedy koalice Lapid-Bennett tu nejtěsnější většinu 61 poslanců. Jak řekl politický komentátor a moderátor izraelské televize Channel 12 Amit Segal, „jeden každý poslanec má právo veta“ - stačí, aby se na hlasování o důvěře vládě nedostavil a koalice nevznikne.
*) Jedním z prvních politických kroků nové „koalice změny“ bylo dosáhnout změny na postu předsedy parlamentu, kterou zatím drží Yariv Levin z Likudu. Nir Orbach dal na vědomí, že tuto změnu nepodpoří – a v tu chvíli bylo po těsné nadpoloviční většině. Ačkoli pro odvolání Levina mohou hlasovat poslanci té arabské aliance (Sjednocená kandidátka), která na rozdíl od Raamu novou koalici nepodpoří, Orbachovo gesto dává tušit, že ani on novou koalici podpořit nemusí (možná právě to měl na mysli Amit Segal). Nicméně jak jsme se později ve čtvrtek 3. června dozvěděli, Orbach novou vládu hodlá podpořit.
Kdyby ovšem pravicový politik Bennett se svojí pravicovou stranou podpořil čistě pravicovou koalici vedenou Likudem, vypadaly by počty takto:
- Likud … 30
- Šas … 9
- Sjednocený judaismus Tóry … 7
- Náboženská sionistická strana … 6
- Yamina … 7 – v tomto případě může počítat s celým klubem
- celkem … 59
Také v tomto případě by se musela koalice spolehnout na arabské hlasy strany Raam (což bylo ve hře); v tom případě by měla koalice většinu 63 zákonodárců.
Rozhodl-li se nakonec Naftali Bennett dát přednost pravolevému hybridu (podporovanému Araby**) před spojenectvím pravicových stran (taktéž podporovaným Araby**), pak se to zvenčí jeví tak, že to učinil především proto, že se relativně snadno stane předsedou vlády. Navzdory předvolebnímu slibu, že s airem Lapidem ve společné vládě nikdy sedět nebude.
** myšleno čtyřmi poslanci Raamu.
Když byl na tuto záležitost Amitem Segalem dotázán, odpověděl: „Podstatou mého slibu v těchto volbách bylo dostat Izrael z chaosu.“ To mu lze věřit, ovšem s dodatkem: tento slib mohl plnit i v rámci pravicového spojenectví vedeného Likudem. Pravda: premiérem po volbách by nebyl on, ale jejich vítěz Benjamin Netanjahu.
•
FOTOODKAZY
Sedící zleva Yair Lapid (Yeš Atid), Naftali Bennett (Yamina) a Mansour Abbas (Raam) v hotelu Kfar Maccabiah v Ramat Ganu při podpisu ujednání o koaličním spojenectví. Pozdě večer ve středu 2. června 2021./ZDE
Hotel Kfar Maccabiah/ZDE
