Neděle 26. června 2022. V Jeruzalémě se konalo (pravděpodobně) poslední zasedání izraelské vlády pod vedením Naftaliho Bennetta. V dalších dnech se očekává rozpuštění parlamentu a změna na postu předsedy vlády.
Dle koaliční dohody o rotaci premiérů by měl Benneta nahradit Yair Lapid. Varianta, že by bylo možné na poslední chvíli dohodnout novou koalici na jiném půdorysu (bez levice a Arabů vedenou LIkudem) se v neděli večer jevila jako velice málo pravděpodobná. Hlasy pro takové seskupení by pravice v Knesetu teoreticky měla, kamenem úrazu zůstává Benjamin Netanjahu. Pro několik pravicových či středových lídrů je jako trestně stíhaný politik nepřijatelný.
Avigdor Lieberman, ministr financí a lídr pravicové partaje Yisrael Beiteinu: „Nebudeme sedět ve vládě s Netanjahuem za žádných okolností a podmínek, stejně tak ne se stranami Šas a UTJ (obě ultraortodoxní).“ S Netanjahuem nechce jít ani ministr spravedlnosti Gideon Saar, šéf pravicové strany Nová naděje; totéž platí pro ministra obrany Bennyho Gantze, který stojí v čele centristických Modrobílých. Premiér Bennett byl diplomatičtější. Netanjahu je podle něj rozdělující a nikoli tou správnou personou pro funkci předsedy vlády, nicméně spolupráci s ním nevyloučil.
Poslanec a předseda strany Náboženský sionismus Bezalel Smotrič sice v rozhovoru pro Radio 103FM vyjádřil názor, že ještě není vše ztraceno, volby lze podle něj odvrátit zformováním alternativní vlády, ale je to spíše než co jiného toliko marné přání – reálné rozložení sil v Knesetu tomu neodpovídá. Když byl dotázán na Benneta, vyjádřil se Smotrič dosti neuctivě - nehodlá s tím chlápkem marnit čas. Podle něj Bennett už není „relevantní“, je prý „součástí historie“, navíc prochází transformačním procesem, který ho posunul doleva, a sám se nepovažuje za součást tábora, do něhož dříve patřil (národně náboženského podporujícího zájmy judsko-samařských osadníků). Je otázka, nakolik má Smotrič pravdu, spíše se zdá, že si výhodně pro sebe vykládá nezbytné kompromisy, na něž musel Bennett jako předseda osmikoaliční vlády přistupovat. Jisté je jedno: nepřehlédnutelná animozita z jeho strany.
Na zasedání vlády Bennett samozřejmě bilancoval. Podle serveru The Times of Israel („Chairing his final cabinet meeting, Bennett hails government’s ethos of unity/26. 6. 2022) vyzdvihl klid „na jihu“ (tímto termínem jsou v Izraeli míněny především oblasti sousedící s Pásmem Gazy) a také oživení po covidové krizi. Uvedl, že po několika letech skončila sklizeň v lokalitách sousedících s Pásmem klidně a úspěšně, bez zápalných balónů, požárů a raket Hamasu, které v minulosti denně narušovaly život v pohraničních obcích.
Pokud jde o covid: stovky tisíc lidí se vrátily do zaměstnání poté, co pandemie během svého vrcholu způsobila, že víc než milion Izraelců byl bez práce.
Pro mnohé může znít překvapivě toto Bennettovo konstatování: „Společně jsme přivedli Izrael od ekonomického kolapsu k růstu; společně jsme snížili astronomický deficit na nulu.“
Pozoruhodný údaj. Chtěl jsem si tuto skutečnost ověřit ještě z jiného zdroje. Podařilo se překvapivě tam, kde bych to dříve čekal asi nejméně: na hospodářském portálu Zawya.com sídlícím v Dubaji. Portál publikoval 9. června 2022 článek „Israel budget deficit almost zero, lowest in 14 years“ – Izraelský rozpočtový deficit je téměř nulový, nejnižší za 14 let. Zdrojem je agentura Reuters.
V textu je uvedeno, že rozpočtový deficit klesl v Izraeli v květnu během posledních 12 měsíců na 0,04 % HDP, což je nejnižší úroveň od roku 2008. V dubnu 2022 činil 0,6 % HDP. Pro srovnání: na začátku minulého roku dosáhl schodek téměř 12 % HDP. Pozitivní pro Bennettovu vládu také je, že v květnu – uprostřed oživení po pandemické krizi – vykázala izraelská ekonomika přebytek ve výši 1,4 miliardy šekelů a za období leden až květen 2022 měl přebytek hodnotu 33,3 miliardy šekelů. Bennetův koaliční tým, především pak ministr financí Lieberman, se má čím pochlubit.
Ovšem vývoj ekonomiky je jedna věc a politika v demokratickém systému druhá. Nebyla to ekonomika, co koalici „zlomilo vaz“, ale záležitost navýsost politická. V Knesetu se vládě nepodařilo prosadit prodloužení zákona, podle kterého izraelští občané žijící v Judeji a Samaří podléhají izraelské civilní legislativě a nikoli vojenské, neb historické regiony Judea a Samaří nebyly Izraelem anektovány a stále jde tedy o takzvaně sporná území (byť dle dohod z Oslo jsou rozdělena na tři oblasti se stanovenými pravomocemi Izraele a palestinských Arabů), jejichž konečný status by měla určit mírová smlouva s reprezentací Autonomie.
Pondělí 27. června bude dalším klíčovým dnem na cestě k podzimním volbám. Podaří se dokončit legislativní proces, na jehož konci bude rozpuštění Knesetu, anebo nás čeká nějaké politické překvapení? Vyčkejme.
