Padl mi na blogu iDNES do oka titulek článku Milana Macha: „Rozklížená Slavia. Jak dlouho se bude trápit?“ (15. 10. 2022). Pochopil jsem, snad správně, že autor je poněkud roztrpčen z výkonů sešívaných.
A to je Slavia Praha k dnešnímu (15. 10.) večeru na třetím místě Fortuna ligy! Já vím, Milan Macho nahlíží na klub z Edenu komplexně, i optikou Evropské konferenční ligy.
Povzdechl jsem si. Co máme říkat my, kdo fandíme jinému klubu z jiného hlavního města. Kdysi slavnému Bejtaru Jeruzalém. Jakou radost můžeme pocítit z výsledků, které působí dojmem, že celek z izraelské metropole dělá všechno proto, aby si natrvalo pronajal místo na chvostu tabulky, v sestupové zóně do 2. národní ligy.
V předchozích sedmi kolech: šest porážek, několik drsných (1:4, 0:5, 0:4), pouze jedna výhra. Prohrál i městské derby ve čtvrtém kole s Hapoelem Jeruzalém, za který hraje český obránce Ondřej Bačo, a co horšího, v šestém kole s nováčkem nejvyšší soutěže, arabským klubem Bnej Reine. Ten se v 7. kole postaral o senzaci, když porazil úřadujícího mistra - klub Maccabi Haifa. A tomu zase narostlo sebevědomí v Lize mistrů UEFA, když 11. října porazil doma Juventus Turín. Zázraky se dějí.
Mimochodem, Hapoel Jeruzalém s Ondřejem Bačem je aktuálně v izraelské Premier League třetí. To vypadá víc než slibně. Ale do konce soutěže je ještě daleko.
Výhry se fanoušci Bejtaru dočkali po čtyřech ligových zápasech až dnes (15. 10.), kdy na jeruzalémském Teddyho stadionu porazil Kirjat Šmonu 2:0. Konečně! To je na přípitek, ale jen symbolický. Bejtar se sice „vyšvihl“ z posledního místa na předposlední, ale současné kolo ještě není úplné: pakliže v pondělí 17. října zvítězí Ness Ciona v Beerševě, Bejtar spadne zpět. A pak je tu další důvod ke sportovnímu smutku - i nadále děsivé skóre Bejtaru. Devět vstřelených gólů ku devatenácti inkasovaným.
Střízlivě hodnotil úspěch na své sportovní stránce zpravodajský server Ynet: „Fanouškům Bejtaru Jeruzalém se v sobotu večer trochu ulevilo.“ Má pravdu. Jsem jedním z nich a potvrzuji. Ulevilo se mi opravdu jenom trochu. Do budoucna hledím s obavami, ale i s nadějí, spíše přáním. Kéž by to byl začátek pozvolného úniku z hrany propasti smrti. Pád do 2. národní ligy – ano, byla by to potupa.
Proč o tom ale píšu. Jednak jako malé odlehčení, občas neuškodí podívat se za humna, jednak abych srovnal: příznivci pražské Slavie mají důvod ke stýskání, ale příznivci Bejtaru Jeruzalém také. Nesrovnatelně větší.
FOTOODKAZ. Konečně důvod k úsměvu. Hráči Bejtaru po vítězství nad Kirjat Šmonou. ZDE
