Premiér Petr Fiala v reakci na Babišovo oznámení, že se zapojí do boje o Pražský hrad, na Twitteru napsal: „Mám k tomu jediný komentář: V demokratických zemích obžalovaný politik odchází … .“
Po pravdě – ne tak docela a jak kde. V Izraeli se v úterý 1. listopadu konají parlamentní volby a už dnes je jisté, kdo volby vyhraje, byť koalici s nadpolovičním počtem hlasů nejspíš nesestaví (ale o to teď nejde): strana Likud expremiéra Benjamina Netanjahua. Ten, stejně jako Babiš, chodí k soudu jako obžalovaný a nejen že nikam neodešel a v politice zůstal, toho času jako lídr opozice, ale kdyby Likud a jeho spojenci získali alespoň minimální nadpoloviční většinu (61 mandátů), neváhal by stanou v čele vlády. Soud nesoud.
Chci tím říci, že každý z nás občas napíše nebo řekne, anebo si to alespoň myslí, že to či ono by jinde na Západě nebylo možné – v různých variantách téhož. Aby se vzápětí ukázalo, že mnohé je poněkud jinak.
Izrael je mimo jakoukoli pochybnost demokratickou zemí, nedílnou součástí svobodného světa – a přesto se tam děje v podstatě totéž co v ČR (pokud jde o souzeného aktivního politika).
Co s tím? Výjimka potvrzující pravidlo? Dost možná. Anebo západní svět není tak ideální, jak tomu rádi, včetně mě, věříme (a rádi bychom, aby byl)? Co z toho je blíže pravdě?
