Generál: Klášter svaté Kateřiny je zapotřebí zbourat

• Co na tom, že jde o generála ve výslužbě? Co na tom, že jde o kulturní dědictví lidstva na seznamu UNESCO? Co na tom, že to celé zní víc než šíleně?

Přesto je to pravda.

O co jde?

Generál se jmenuje Ahmed Ragai Attiya. Jak připomíná Ahramonline, v osmasedmedesátém založit v armádě Útvar pro zvláštní operace. Nepatří ovšem k těm, kdo si doprovázeni vnoučaty užívají zasloužené penze na plážích Rudého moře. Místo toho podléhá prapodivným vizím. Nebojme se použít termínu paranoidní vize.

Už začátkem dubna (2014) se objevil na webu Vatikánského rozhlasu článek, v němž bylo zmíněno generálovo obvinění, že mniši v sinajském klášteře sv. Kateřiny se provinili „nevěrností svému národu a kolaborací se zahraničními silami“. Konkrétně: mniši měli „skrýt tzv. 12 Mojžíšových potoků“ (ve skutečnosti Mojžíšovu studnu, zdroj podzemní vody v areálu kláštera – pozn. L. S.), dále se „zmocnit 20% území jižního Sinaje, vyvěšovat na klášteře řeckou vlajku“ (z denominačního hlediska jde o klášter řeckoortodoxní a většina mnichů jsou Řekové – pozn. L. S.) a „změnit klášter v území okupované Řeckom a EU“.

Vatikánský rozhlas v této zprávě uvedl, že zástupci egyptských politiků a akademického světa označili tato obvinění za nepravdivá a rezolutně je odmítli. Příspěvek byl publikován 1. 4. a vykazoval všechny znaky aprílovského žertu.

Jenomže o vtip v žádném případě nejde, neboť tato absurdní kauza má své pokračování. Dočíst o něm jsme se mohli na serveru Ahramonline včera (13/4).

Generál Attiya na svých obviněních trvá a v klášteru a jeho řeckých mniších spatřuje hrozbu pro národní bezpečnost státu. Jediné řešení: klášter demolovat, mnichy vyhostit. A tady končí legrace.

Námitkou, že jde o světové dědictví UNESCO, jehož vznik se datuje do 6. století po Kr., se pan generál obalamutit nenechá. Podle Ihaba Ramzyho, právního zástupce kláštera, argumentuje Attiaya tím, že komplex sakrálních staveb, obytných mnišských cel, zahradních staveb a dalších turistických zajímavých míst v areálu byl vybudován v roce 2006. Mají tedy nulovou historickou hodnotu.

Mohlo by se zdát, že tyto s prominutím bláboly nebude brát nikdo vážně. Není tomu tak. Generál se v této záležitosti obrátil na správní soud v Ismáílíji. Jako žalující musí pro své fantasmagorie předložit důkazy – a světe, div se, soud postoupí kauzu speciálně vytvořenému panelu odborníků, který má posoudit, jestli klášter je nebo není opravdu historickou pamětihodností a jestli se pod ním opravdu nachází Mojžíšova studna.

Přelíčení bylo zatím odloženo na letošní červen; čeká se na závěry onoho panelu.

Jakkoli je to celé „mimo mísu“, právnímu zástupci kláštera Ramzymu nezbývá, než dokazovat, že generál nemá pravdu. Na tiskové konferenci v Káhiře mimo jiné uvedl, že opat ani mniši nesmějí bez povolení egyptských úřadů (ministerstva pro starověké památky) ani natřít zeď, natož aby tam mohli svévolně postavit černou stavbu. Navíc: celý komplex je pod dohledem nejen zmíněného ministerstva, ale od roku 2002 také organizace UNESCO.

Attyaovo obvinění zahrnuje také beduíny, které nařkl ze zrady Egypta, neboť poskytují ochranu „řeckým okupantům“. Jde o jednu z tradic, starých stejně jako klášter sám, tedy půldruhého tisícíletí. Beduínský kmen Džabalija (Jebeliya),  odvozující svůj původ od vojáků, kteří přišli na Sinaj v 6. století z Rumunska s úkolem klášter chránit, pokračuje v plnění tohoto poslání do současnosti. Hlava kmene, šejk Ahmed El Džebaly se  proti generálově obvinění ostře ohradil. Poukázal na zmíněnou strážní tradici a dodal, že jeho lidé by nikdy nedovolili, aby kdokoli na klášter nebo další místa v oblasti zaútočil. A dodal: Mír, který existuje mezi mnichy a beduíny, dělá ze Sinaje symbol míru.“ S tím, že tento mír slouží poutníkům a návštěvníkům různých vyznání, jazyků a kultur. Pokud jde o černé stavby, uvedené v generálově obvinění, Džebaly vysvětlil, že ve městě Sv. Kateřina nedaleko kláštera se nacházejí obytné budovy, jejichž projekt byl schválen místními úřady. Tedy žádné „ilegální“ stavby.

.

Podrženo a sečteno: kdybychom akceptovali generálovu logiku, mohli bychom s její pomocí zpochybnit historickou hodnotu čehokoli. Třeba gízských pyramid. Proto předpoklad, že i v případě kláštera pod Mojžíšovou horou zvítězí zdravý rozum nemá alternativu.

Jsme tu nicméně svědky jednoho egyptského dilematu, který osobně označuji paranoia vs laxnost. V případě českého turisty Kramného, v jehož hotelovém pokoji došlo k záhadnému úmrtí dvou osob (manželky a dcery), si orgány činné v trestním řízení počínaly spíše laxně, v kauze proti sinajskému klášteru dominuje spíše paranoia.

Dosti o tom, zastavme se na chvíli u něžného pohlaví.

ŽENA – MÁ ŠANCI?

Do klání o egyptský prezidentský palác hodlá vstoupit žena. Není neznámá. O stejný post chtěla usilovat už během předchozího hlasování v roce 2012, kdy vyhrál islamista Mursí (dnes ve vazbě).

Jmenuje se Bothaina Kamelová a v Egyptě ji zná každá, kdo má doma televizní přijímač. Bothaina je totiž televizní žurnalistka. Před dvěma roky se mezi kandidáty nakonec nedostala, protože jí chyběly podpůrné podpisy. Tehdy jich potřebovala 30 tisíc, tentokrát o pět tisíc méně.

Podaří se je získat? A i kdyby ano, jaká je šance, že země na Nilu bude mít prezidentku?

Po mém soudu v islámské zemi asi taková, jakou by měl v době, kdy legendární Rosa Parksová odmítla v Montogery uvolnit v autobusu místo bílému pasažérovi, nějaký tehdejší Obama stát se amerických prezidentem.