Evropa odkopla plechovku o dům dál

Sobotní (15/9) Lidové noviny přinesly velký rozhovor s investičním bankéřem Ondřejem Jonášem. Zjevně u příležitosti desátého výročí (15/9/2008) pády banky Lehman Brothers (LEH).

Ten byl nějaký čas mylně považován za příčinu navazující finanční krize, ovšem dnes víme, že ta začala jednak dříve a jednak – podle Miroslava Cvrčka z Reflexu (více níže) – krach LEB nebyl příčinou krize, ale jejím důsledkem.

Zájemce odkazuji na obsáhlou Cvrčkovu analýzu na webu Reflexu („Začala finanční krize před 10 lety pádem banky Lehman Brothers? Ani náhodou! A nepoučili jsme se“; 14/9), kterou najdou na odkazu:

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/89896/zacala-financni-krize-pred-10-lety-padem-banky-lehman-brothers-ani-nahodou-a-nepoucili-jsme-se.html

Mimořádně poučný a také aktuální je závěr článku Miroslava Cvrčka, který ocituji zde:

• Za většinu krizí mohou na první pohled bohumilé záměry politiků. Téměř vždycky na nich někdo pořádně vydělá. Skoro vždy to zaplatí někdo jiný. Prakticky nikdy nejsou hlavní viníci odpovídajícím způsobem potrestáni, zřejmě i proto, že složitosti problému téměř nikdo nerozumí. Poučení? Bojte se politiků, kteří chtějí vaše dobro za vaše peníze.

Ale zpět k Ondřeji Jonášovi.

Investiční bankéř, Čechoameričan z Bostonu, uvedl v interview tuto pozoruhodnou myšlenku:

• Kdyby banka LEH padla o tři měsíce později, tak by možná vyhrál prezidentské volby John McCain.

Ano, možná. Připomeňme: 4. listopadu 2008 se v USA konaly prezidentské volby, v nichž duo Obama/Biden porazilo dvojici složenou z nedávno zemřelého senátora Johna McCaina a Sarah Palinové. K tomu O. Jonáš vysvětluje, že Obama si na pomoc s krizí vzal lidi z Harvardu a Golman Sachs, kteří tehdy udělali z bank, o nichž se tradovalo, že jsou „příliš velké na to, aby padly“ banky ještě větší, přičemž „se společně dospělo k tomu, že namísto, aby se trestalo, řeklo se ratingovým agenturám, bankám a dalším, ať se příště přijdou raději poradit“. Jinak řečeno: místo toho, aby se analýzou minulosti hledaly příčiny krize, Obamova administrativa finanční sektor „zahrnula láskou“ - možná bychom mohli říci láskou opičí.

Na jiném místě O. Jonáš říká, že ve státě Massachusetts, kde žije, sice 60 procent občanů volilo při posledním hlasování Clintonovou a 40 procent Trumpa, ale spoustě lidí vadil Obama, „protože se obklopil lidmi, kteří se na problémech toho systému podíleli“.

Nicméně celounijně byl zvolen Trump – a také k tomu poskytl O. Jonáš zajímavou myšlenku (v souvislosti s otázku, jestli zvolení Trumpa bylo důsledkem probírané finanční krize). Podle něj se ekonomové dnes přou o to, jestli finanční stimul, který přišel po krizi, neměl být třeba dvojnásobný a doplňuje:

• Oživení trhu sice bylo, ale trvalo dlouho, než se to projevilo v růstu mezd. (…) Kdyby k tomu růstu došlo dříve a rychleji, tak by nebyl zvolený Donald Trump a ta vlna populismu by nás minula.

Když to tedy vezmeme kolem a kolem, a vrátíme se k závěru Cvrčkova článku uvedenému výše, nezbavíme se dojmu, že s politiky je to tak trochu jako v bonmotu Jiřího Žáčka s diplomaty:

• Diplomacie se snaží o řešení problémů, do nichž by se svět nikdy nedostal, kdyby nebylo diplomatů.

Tedy začarovaný kruh.

PS: Pokud by ale někým po přečtení výše uvedeného článku cloumaly protiamerické vášně – a těm my, Češi, propadáme až příliš často a velice ochotně -, tady je poslední citát z odpovědí O. Jonáše:

• Američané reagovali hbitě a donutili banky zbavit se špatných úvěrů a řešit to. To sice bylo tvrdé pro lidi, co přišli o majetek, ale zároveň to uvolnilo ruce finančnímu sektoru, aby dál půjčoval malým a středním firmám. To stojí za dnešním růstem v USA kolem tří až čtyř procent. O tom se Evropě jen zdá. Řešení Evropy bylo odkopnout plechovku o dům dál a řeckou krizi prakticky neřešit. Evropa nedonutila německé a francouzské banky, které tam měly velké pohledávky, cokoli odepsat, čímž by si ty banky rozvázaly ruce. To oživení evropského růstu se nekonalo.

Tož asi tak - několik kamínků do jedné velké mozaiky.