Tím pořadovým číslem je myšlen skandál na mistrovství světa v badmintonu. Dávná moudrost říká, že kdo se povyšuje, bude ponížen. Opět se potvrdila její pravdivost.
Pořadatelstvím letošního světového šampionátu byla, jak známo, poctěna Indonésie. Muslimská země, která vejde do dějin jako hostitel, který skandálním způsobem šikanoval a ponižoval jednoho z účastníků mistrovství, izraelského reprezentanta Mišu Zilbermana. Psal jsem o tom na svém blogu opakovaně, proto jen telegraficky:
- odmítala udělit mu vízum v průběhu šesti měsíců
- vízum uděleno až po tlaku ze zahraničí těsně před MS (těsně znamená v den jeho zahájení)
- Zilbermanovi bylo dovoleno přicestovat do Jakarty, dějiště šampionátu, v pondělí 10. srpna ve 20 hodin večer místního času
- ke svému prvnímu utkání měl nastoupit v úterý 11. srpna cca v 11:15 hod. místního času
- pořadatelé uspíšili začátek, takže musel být ve sportovní hale v sedm hodin ráno místního času
- otázka zní: kolik toho naspal, kolik měl času na řádnou přípravu?
- cíle muslimských hostitelů zbavit se hráče z nenáviděného Izraele bylo dosaženo: Zilberman, který neměl srovnatelné podmínky jako ostatní, byl v prvním kole dvouhry vyřazen a vrátil se domů
Dodejme, že navzdory skandálnímu jednání indonéských úřadů Světová badmintonová federace, která dlouho dělala mrtvého brouka, ve svém oficiálním vyjádření indonéskou vládu pochválila a poděkovala jí za to, že přispěla k vyřešení tohoto případu. To se slušně komentovat snad ani nedá.
Aby toho nebylo málo, na své si přišla i vítězka dvouhry, v současnosti nejlepší světová hráčka v této disciplíně, Španělka Carolina Marínová. Představme si, že by mužskou dvouhru vyhrál Petr Koukal a organizátoři by místo české vlajky použili vlajku Protektorátu Čechy a Morava. Něco podobného zažila v Jakartě i Marínová: jen s tím rozdílem, že nešlo o španělskou vlajku, ale hymnu.
K té několik slov na vysvětlenou. Jde o skladbu Marcha Real, přičemž problémem není melodie, ale text, jak už to tak u států s měnícími se režimy bývá (viz současná hymna Ruské federace, která má stejnou melodii jako hymna bývalého SSSR, ale jiná slova).
Podobně je tomu ve Španělsku. Marcha Real se hraje beze slov – a tak tomu mělo být i v Jakartě. Leč země, která přesně věděla co udělat, aby byl izraelský badmintonista vyřazen pokud možno hned v úvodním kole (když už musel být na její území vpuštěn), si neporadila s hymnou vítězky dvouhry a Marinové jeden z mezníků sportovní kariéry nepochopitelně pokazila. Do reproduktorů totiž pořadatelé pustili hymnu se slovy, která se používala během režimu generála Franca, někým označovaný za autoritativní a diktátorský, někým přímo za fašistický. Ať tak či onak, dopustili se indonéští organizátoři skandálního faux pas, za které se pak musela Světová badmintonová federace Marínové omluvit.
Frankistická verze hymny přitom neobsahuje nic, kvůli čemu by přítomní v hale měli ceremoniál opustit (což se nestalo). Svým způsobem připomíná píseň budovatelskou (ale to lecjaká hymna na všech kontinentech), zpívá se v ní o slávě vlasti, která věděla jak kráčet nad modrým mořem cestou slunce, synové španělského lidu jsou vyzváni, aby pozvedli ruce, neb jsou syny národa, který se znovu vzchopil. Dále slyšíme hrdost nad tím, že Španělsko triumfuje, kovadliny a kola zpívají do rytmu hymny víry a je třeba se postavit a zapět píseň na oslavu života práce a míru.
Nejde ovšem o samotný text, ale o politický a historický kontext.Kdyby se předtím Indonésie nedopustila neakceptovatelné šikany vůči jednomu účastníkovi mistrovství, bylo by možné na faux pas s hymnou pohlížet shovívavěji. Pokud se ale někdo chová arogantně a nad jiné se povyšuje, s přívětivou reakcí počítat nemůže. Indonésie má v očích normálně uvažujících lidí dvojí mezinárodní ostudu a jako pořadatel mezinárodních sportovních podniků se ukázala jako stát, který si podobnou poctu nezaslouží.
•
Marínová právě obdržela zlatou medaili. |
Při provedení frankistické hymny nejprve rozpaky ... |
... a při dalším refrénu už jen pobavený úsměv. |
Civilní foto z Instagramu a její dosavadní mezinárodní zlatá sbírka. |
Dvě královny. Vlevo Letizia, královna Španělska. Vpravo Carolina, královna badmintonové dvouhry. |
Obdivuhodná na kurtu, svůdná na pláži . |
Na závěr: Trochu jiné selfie ... |
