Dokument k zamyšlení: Výzva z Gdaňsku

• Věnuji se častěji Blízkému východu než Ukrajině – na tu máme na blogu expertů víc než dost. Přesto jsem měl nutkání a celý den jsem přemýšlel, co večer na toto téma napíšu. Právě dnes: tváří v tvář Putinově neoimperiální agresi na pozadí výročí 1. září 1939.

Úvahy na toto téma přerušili intelektuálové ze země, v níž se narodil můj otec, dědeček s babičkou, jejich rodiče a jejich rdiče – a takto bych mohl pokračovat až do 18. století. Hovořím o Polsku.

Po Rakousku, což je do jisté míry ovšem problematické, a Československu třetí oběti Hitlerovy a také Stalinovy rozpínavosti. Snad proto jsou Poláci ostražitější a vnímavější vůči současnému konfliktu na jihovýchodě kontinentu. Další důvod: jsou teritoriálně blíž.

Ale zpět k polským intelektuálům. Právě dnes (1/9) zveřejnili Výzvu občanům a vládám Evropy. Publikována byla na webu Euromaidan Press (screenshot 1):

Překlad zveřejnil zpravodajský web Echo24. Nabízím ho (s drobnými korekcemi) čtenářům tohoto blogu – s tím, že v zásadě vyjadřuje i můj pohled na věc. (Seznam signatářů najdete v závěru článku – screenshot 2)

TEXT VÝZVY

Polští intelektuálové sepsali výzvu, která apeluje na západní velmoci i celou Evropu, aby se sjednotily a bojovaly za svobodnou Ukrajinu. Nechtějí totiž, aby se znovu opakoval rok 1939. Výzvu, kterou zveřejnil EuroMaidan Press, podepsal například významný režisér Andrzej Wajda, mladá spisovatelka Dorota Masłowska nebo básník Tomasz Różycki. Dopis přinášíme v plném znění.

Zemřít pro Gdaňsk – fráze, která symbolizuje přístup západní Evropy k válce, která propukla před 75 lety. Třikrát dalo Spojené království společně s Francií zelenou německému diktátorovi. Anšlus, obsazení Sudet nebo rozbourání Československa, nic z toho nemělo pro Hitlera vážné následky. Když pak 1. září 1939 jako logické vyústění Molotov-Ribbentropova paktu zazněly polským Gdaňskem první výstřely, západní velmoci se nemohly rozhodnout pro nic jiného než „podivnou válku“. A právě tím daly Hitlerovi zelenou již počtvrté. Myslíce, že zachrání své vlastní životy za cenu jediné oběti - Gdaňsku. Další v plánu byla Paříž a poté, když spadly první bomby na Londýn, teprve začaly velmoci křičet: „Zastavte (Stop)“ a „Nikdy více! (Never again!)“.

Tato sobecká a krátkozraká strategie Evropanů proti agresorovi se znovu nesmí opakovat. I přes to ale nedávný vývoj událostí ve světě silně připomíná rok 1939. Rusko, agresor, okupuje území svého menšího souseda – Krym. Zatímco jejich armáda a tajné služby, které na východě Ukrajiny operují převážně inkognito, podporují skupiny, které terorizují místní obyvatele a otevřeně hrozí invazí.

Ve srovnání s rokem 1939 se však jedna věc přece jenom liší. V posledních letech se totiž agresorovi povedlo dostat do své sféry vlivu spoustu politiků a byznysmenů, kteří stále věří v jeho „lidskou tvář“. Lobby, kterou agresor zformoval, ovlivnila a nadále ovlivňuje politiku mnoha zemí. Politiku , kterou můžeme nazývat „Rusko především (Russia first)“ nebo dokonce „pouze Rusko (Russia only)“. Nyní Evropa potřebuje novou politiku vůči východu jako nikdy před tím.

Právě z tohoto důvodu naléháme na všechny Evropany a jejich vlády.

1. Francouzský prezident François Hollande a jeho vláda mají v plánu učinit krok, který by mohl napáchat mnohem více škody než jejich pasivita v roce 1939. V nadcházejících týdnech se totiž Francie stane jedinou evropskou zemí, která bude pomáhat agresorovi, Rusku. Francie má totiž v plánu Putinovi doručit dvě zbrusu nové letecké lodi značky Mistral. Tento obchod, který započal už v roce 2010, zvedl vlnu nevole již tehdy. Tu ale Nicolas Sarkozy uklidňoval krátkou větou – studená válka skončila. Dnes tu ale máme opravdovou válku. Tudíž není žádný důvod ctít staré závazky. Několik politiků společně s Bernardem-Henrim Lévym tak navrhlo Francii prodat lodě Severoalantické alianci nebo Evropské unii. Pokud si to prezident Hollande nerozmyslí, evropští občané by ho o tom měli přesvědčit bojkotem francouzských produktů.

2. Spolková republika Německo je od roku 1982 čím dál více závislá na ruském plynu. Polští intelektuálové Czeslaw Milosz a Leszek Kolakowski proti výstavbě nových potrubí varovali již dříve. Nazývali to „potenciálními nástroji k vydírání“ Evropy. Postupně se k nim přidali i polští prezidenti od Aleksandra Kwasniewského až po Lecha Kaczynského. Ale Němci, možná kvůli pocitu viny nebo víře v ruský ekonomický zázrak, hluboce ocenili spolupráci s Ruskem. Zároveň pokračovali, pravděpodobně nevědomky, v nešťastné německé tradici, diskuzi pouze s jedním východním partnerem – Ruskem. V posledních letech v Německu zakotvilo hned několik společností, které vlastní přímo Rusko, potažmo ruští oligarchové. Ať už fungují v energetickém, fotbalovém nebo turistickém průmyslu. Německo musí podobným druhům závislostí učinit přítrž.

3. Všichni Evropané a každá země samostatně by se měla zapojit do akcí na podporu ohrožené Ukrajiny. Stovky uprchlíků z východních částí Ukrajiny a Krymu potřebují humanitární pomoc. Jejich ekonomika je naprosto zdevastovaná. Hlavně po letech tvrdých smluv s Gazpromem, který drží monopol na energetické zdroje a zavádí na Ukrajině, nejvíce chudém partnerovi, ty nejvyšší sazby. Ukrajinská ekonomika se nachází v tíživé situaci a potřebuje nové investory i partnery. Povzbudit potřebují i jiné sféry jako kultura nebo medicína.

4. Po mnoho let dávala Evropská unie Ukrajině jasně najevo, že nemá šanci stát se jejím členem ani obdržet symbolickou pomoc. Politika „východního partnerství“ se v tomto ohledu příliš nezměnila. Až na mysli vyvstaly otázky, jestli je toto řešení jednoduše považováno za menší zlo. Nicméně, přes jednu jedinou noc vzaly všechny pochyby za své, a to hlavně kvůli odhodlání ukrajinských demokratů. Poprvé v historii, občané umírali, držíce evropskou vlajku ve svých rukou. Pokud Evropa neprojeví alespoň trochu solidarity, bude to znamenat, že ideál svobody a bratrství, který jsme si po Francouzské revoluci přivlastnili, je pro nás pouhým pojmem.

Ukrajina má právo bránit své území a občany, má právo využívat policie a armády v reakci na neoprávněné projevy síly ze strany jiné země. Konec konců, od roku 1991 vládl v Doněcku i zbytku Ukrajiny mír. Neobjevil se žádný násilný konflikt ani případ porušení práva menšin. To až Vladimir Putin vypustil démona války a proměnil Ukrajinu ve cvičný vojenský prostor po vzoru španělské občanské války, kdy fašistické jednotky podporované Hitlerovým Německem útočily na mladou republiku. Ti, kteří Putinovi tentokrát neřeknou „no pasarán!“ (Neprojdou!) se posmívají Evropské unii a jejím hodnotám a vydávají souhlas k destabilizaci světového řádu.

Nikdo neví, kdo povede Rusko za tři roky. Není jasné, co se stane s nyní vládnoucí ruskou elitou. Přesně tou, která vede zvrácenou politiku, která je přesným opakem k zájmům jejich vlastních lidí. Jedna věc je ale jistá. Ti, kteří budou pokračovat v obchodování s Ruskem, riskují životy tisíců Ukrajinců a Rusů, hromadný odchod stovek tisíc nových uprchlíků a nové imperialistické útoky na další země ze strany Putina. Včera Gdaňsk, dnes Doněck. V příštích letech už se dále nesmíme smířit s touto otevřenou a krvácející ránou, která Evropu trápí.

Seznam signatářů (screenshot 2)