Za o poznání vyšší volební účast, než byl celostátní průměr. Za to, že jste ponechali v Senátu Miloše Vystrčila, kterého si vážím, ale jako člověk žijící na druhém konci republiky jsem ho volit nemohl.
Vy jste to udělali za mě (v nadsázce řečeno). Bez nadsázky: V Jihlavě zvítězila slušná politika. To není málo. Vážím si volebního výsledku, udělal mi upřímnou radost.
Také proto, že tam, kde bylo určeno volit mně, jsem jako pravicově smýšlející občan neměl na výběr. Zažil jsem to už jednou: při druhém kole do Senátu v roce 1998. Bylo to v roce „opoziční smlouvy“ (politické ujednání mezi špičkami ODS a ČSSD), s níž jsem měl obrovský problém – a v druhém kole do horní komory proti sobě tenkrát stáli kandidáti ODS a ČSSD. Věru těžké dilema.
Jak jsem to tenkrát vyřešil si nechám pro sebe, ctím tajnost volby i ve vztahu ke své osobě. Letos to bylo ještě obtížnější, ANO, nebo SPD? Zachovat se jako demokrat a přitom nezradit své přesvědčení. Kvadratura kruhu.
Jak jsem záviděl voličům v senátním obvodu 52! Vystrčil vs Nagyová. Neexistuje snazší zadání.
Povzbudilo mě, že většina těch, kdo v obvodu Jihlava přišli k volebním urnám si zachovala zdravý úsudek. Především při hodnocení politické práce Miloše Vystrčila. Jsem hrdý na to, že podnikl cestu na Tchaj-wan a pozval do Senátu top představitelku běloruské demokratické opozice Svjatlanu Cichanouskou; s porozuměním jsem sledoval jeho činnost v době, kdy byl prezident Zeman vážně nemocen a dle vyjádření nemocnice nebyl schopen vykonávat úřad hlavy státu – Vystrčil zcela správně uvažoval o aktivaci článku 66 Ústavy (dlužno dodat, že na přechodnou dobu, kdy prezident nebude schopen úřad vykonávat) a zachoval se jako zodpovědný politik. (Na rozdíl od státních úředníků z nejbližšího prezidentova okolí, kteří nám předvedli, jak vypadá neprofesionalita „na nejvyšší úrovni“.)
Říká-li Miloš Vystrčil, že Senát je nejdemokratičtější a nejsvobodnější instituce v České republice, pak je to z velké části také jeho zásluha. Nechat Senát „vyhladovět“, jak se kdysi vyjádřil prezident Zeman (vskutku skvělý příklad respektu ústavního činitele k Ústavě), by byla čirá pošetilost.
Takže ještě jednou: Díky, Jihlavo!
