Izraelský Den vzpomínek na padlé vojáky a oběti teroru (letos 14. dubna) byl příležitostí připomenout skutečný vztah k terorismu těch na druhé straně pomyslného jednacího stolu o míru. Palestinských Arabů.
Úvodem je nutné zdůraznit – a já tak činím opakovaně -, že zřeknutí se teroristických aktivit palestinskými Araby bylo jakousi povinnou „předehrou“ jakéhokoli mírového narovnání s Izraelem. Vstupní branou, bez jejíhož otevření není míru.
Ta vstupní brána má „dvě křídla“. První představuje právo Izraele na existenci v míru a bezpečí. Druhé pak zřeknutí se terorismu. U toho se nyní zastavme.
Oba závazky jsou součástí Dopisů o vzájemném uznání, které si v září 1993 vyměnili izraelský ministerský předseda Jicchak Rabin a předseda Palestinské osvobozenecké organizace (PLO) Jásir Arafat. Nebyla to diplomacie jednosměrná. Izrael výměnou za své uznání a odmítnutí terorismu uznal PLO jako "reprezentanta palestinského lidu" a rozhodl se vést s ní mírová jednání.
Podívejme se na závazek Jásira Arafata týkající se terorismu podrobněji.
Arafat v dopise píše:
- PLO se domnívá, že podepsání Deklarace zásad představuje historickou událost, která otevírá novou epochu mírového soužití bez násilí a všech dalších činů ohrožujících mír a stabilitu. V souladu s tím se PLO zříká použití terorismu a dalších aktů násilí a přebírá odpovědnost nad všemi částmi PLO a jednotlivci, aby zajistila jejich souhlas, zabránila násilnostem a potrestala ty, kdo je vyvolávají.
Tento slib daný nejen Izraeli a zprostředkujícímu Norsku, ale vlastně celému světu je soustavně porušován. Například tím, že vláda Palestinskoarabské autonomie (PA), jejíž předseda Mahmúd Abbás je současně předsedou PLO (a měl by tedy být závazkem ze září 1993 vázán) vyplácí strůjcům teroru tučné odškodné (pokud přežili), případně jejich rodinám. Tedy kromě toho, že jsou (ti zlikvidovaní) oficiálně považováni za mučedníky.
Poznámka ke slovnímu spojení „pokud přežili“: sebevražední atentátníci obvykle živí nevyváznou; stejně tak zhusta ani útočníci nesebevražední.
Nejnovější důkaz toho, jaký je skutečný vztah Fatahu (největší frakce v PLO) k teroru přinesl monitorovací web Palestinian Media Watch (PMW), kterého cituje web novin Jerusalem Post („Fatah says 1975 attack was 'one of the greatest high-quality operations'“/14. 4. 2021).
Podle PMW facebookový účet sichemské pobočky Fatahu (Sichem je historické biblické město, dnes známé pod arabských jménem Náblus) oslavil teroristický útok na telavivský hotel Savoy, zorganizovaný PLO v roce 1975, jako jednu ze svých nejlepších operací vůbec (v anglickém překladu: one of the greatest high-quality operations). Tak označují aktivisté Fatahu vraždění nevinných.
Co se tehdy stalo? Krátce před půlnocí ze 4. na 5. března 1975 připlulo k telavivskému břehu osm teroristů PLO ve dvou člunech. Jako cíl si vybrali přes ulici stojící hotel Savoy. Bilance: osm mrtvých civilistů, tři mrtví vojáci – a sedm zlikvidovaných útočníků.
Vražednou akci zorganizoval zástupce Jásira Arafata Khalil Al Wazir známý jako Abú Džihád. Osobně se útoku nezúčastnil, nicméně spravedlnosti neunikl. Poté, co po porážce PLO v První libanonské válce (1982) byli vůdci teroristů nuceni Libanon opustit, usídlil se – po přechodném pobytu v Jordánsku a Iráku – v Tunisu, kde byl v dubnu 1988 izraelským komandem zlikvidován.
Izrael uvolnil informaci o jeho odstranění až po mnoha letech. Server iDNES přinesl 2. listopadu 2012 svědectví člena komanda Nahuma Lva:
- O operaci těsně před smrtí v roce 2000 hovořil s novináři člen komanda Nahum Lev. "Abú Džihád byl zapojen do strašných akcí proti civilistům. Zastřelil jsem ho bez váhání. Dával jsem pozor, abych netrefil jeho ženu," řekl. A na jiném místě článku: "Vypadalo to, že abú Džihád drží zbraň. Střelil jsem ho, ale dával jsem pozor, abych netrefil jeho ženu. On zemřel," popsal akci Lev.
Tak skončil jeden z nejhorších teroristů PLO.
NESTOUDNÉ LŽI
Vraťme se ale k facebookovému příspěvku Fatahu. Ten nejenže hodnotí útok na hotel jako jednu z nejlepších sebeobětavých operací Al Asify, vojenského křídla Fatahu, ale předkládá čtenářům neskutečná hausnumera o počtu zabitých příslušníků IDF (zkratka izraelské armády).
Uvádí, že ačkoli není znám přesný počet zabitých, pohybuje se mezi 50 a 100 zabitých vojáků a důstojníků a čítá více než 150 zraněných (vojáku a důstojníků). Skutečnost je ovšem jiná; o život přišli:
- turai (vojín) Moše Deutschmann
- samal (seržant) Itamar Ben David
- aluf mišne (plukovník) Uzi Yairi – někdejší velitel elitní protiteroristické jednotky Sayeret Matkal (1967-1969)
Nejděsivěji ovšem zní závěr facebookového postu:
- 45 let (ve skutečnosti 46 – LS) po operaci Savoy říkáme, že boj se sionistickým nepřítelem je stále otevřený a že skončí až po dosažení historických práv palestinského lidu: po návratu, sebeurčení a vybudování nezávislého palestinského státu, jehož hlavní městem je Jeruzalém.
Toto nepíše Facebook Hamasu nebo Islámského džihádu, ale organizace Fatah, klíčové součásti PLO, která se kdysi zavázala, že se zříká teroru – a hlavní vyjednavač o míru s Izraelem.
ABBÁS PLATÍ I ARABY V IZRAELI
Rozumějme: teroristické vrahy, občany Izraele patřící k arabské komunitě. Tato nehoráznost se dostala do popředí zájmu poté, co byl v pondělí 5. dubna 2021 propuštěn z vězení Rušdi Hamdan Abu Mukh. Člen teroristické buňky Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP), která v srpnu 1984 unesla, mučila a posléze zavraždila izraelského vojáka Mošeho Tamama. (Původně ho chtěli odvézt do Sýrie a využít k vydírání jeruzalémské vlády, aby propustila uvězněné teroristy. Pak zvolili vražednou variantu.)
Zopakujme: Abu Mukh není „Palestinec“, nýbrž izraelský Arab z města Baqa Al Gharbiya (asi napůl cesty mezi Tel Avivem a Haifou. Po dopadení byl v roce 1986 za vraždu Tamama odsouzen na doživotí, v roce 2012 mu prezident Šimon Peres snížil trest na pětatřicet let.
Ovšem to, co po propuštění následovalo, pobouřilo izraelskou veřejnost – židovskou veřejnost. Abu Mukh byl ve svém arabském městě přivítán podobně jako zlatí čeští hokejisté vracející se z Nagana. Videozáznam uvedla na svém Twitteru izraelská televize KAN 11 (ZDE).
Adorace vraha šokovala především pozůstalé, ale také mnohé politiky. Vlastně nejen mohutné oslavy, nýbrž i stav vrahova konta. Podle údaje zmíněné monitorovací skupiny Palestinian Media Watch mu Palestinskoarabská autonomie vyplatila přes 1,5 milionu nových izraelských šekelů; vynásobte 6,6 a máte to v korunách. Přes 10 milionů korun za vraždu. Nehoráznost? Bezpochyby.
Nehoráznost, kterou je třeba řešit. Proto byl ve středu 14. dubna, na Den vzpomínek (na padlé vojáky a oběti teroru), podpořen 42 zákonodárci izraelského parlamentu návrh zákona, podle kterého občané Izraele a obyvatelé východního Jeruzaléma (nemající občanství, ale trvalý pobyt), kteří jsou placeni Palestinskoarabskou autonomií za teroristické vraždy, mají na výběr: buď peníze vrátí, nebo budou občanství či trvalého pobytu zbaveni a přesunuti na území Autonomie.
Komu se to zdá tvrdé, tomu připomeneme myšlenku dvou aktivistů z iniciativy „Choosing of Life“: „Doufáme, že schválení zákona zabrání vítězným pochodům po celém státě a povzbuzování vražedných teroristů, zatímco naši blízcí leží v hrobech.“
I takové jsou souvislosti izraelského Dne vzpomínek 2021.
• STYLOVÝ FOTOODKAZ/Den vzpomínek 2021/ZDE
