- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Včera (25/2) se ukázalo, že má víc politického rozumu než ti pražští zastupitelé, kteří podrazili Čínskou republiku. Tedy Tchaj-wan. Že ji podráží Česká republika (uznáním principu jedné Číny), je jiná věc. Ale musí to být Praha?
Nemusí. Stropnický (Matěj) navrhl, aby politická pasáž o jedné Číně byla z textu dohody Praha - Peking vypuštěna. Argumentoval logicky:
Souhlasím. Leč logika nezabrala, chyběla dobrá vůle. Stropnického návrh nebyl přijat. A podraz vůči Tchaj-wanu byl dovršen. Hanba Praze! Tak jako Ezau prodal za mísu pokrmu své prvorozenství, prodala Praha za smlouvu s Pekingem svoji čest. Ovšemže nejen Praha: už dříve také ČR a vlastně drtivá většina svobodného světa.
Fanatickým antikalouskovcům se to opět nebude líbit, ale šéf TOP 09 měl zase jednou pravdu, když prohlásil:
Osobně považuji postoj demokratického Západu ve věci Čínské republiky nejen za nefér vůči ní, ale za zásadní politickou chybu, za ústupek, který je nanejvýš problematický. Na tomto místě bych připomněl vyjádření tchajwanského ministra Shieha Jhy-weye z vládního informačního úřadu, který v roce 2007 na webu Tchajpejské ekonomické a kulturní kancelářev ČR (sídlí v Praze na Evropské třídě) v článku „Proč není Tchaj-wan v OSN“ uvedl:
Ano, o tomto ústupku ve prospěch komunistické Číny hovořím. Odpůrci jistě namítnou, že v případě nesouhlasu s politikou jedné Číny (tj. uznání jak lidové, tak ostrovní Číny jako dvou nezávislých států) by byl ohrožen byznys s Pekingem. Jsem toho názoru, že a) obchod je vždy záležitostí nabídky a poptávky, tedy oboustranného partnerství; b) oprostíme-li se od ideologie, což je mimochodem přesně to, co zastánci „čistého“ byznysu požadují, pak neexistuje racionální důvod, proč by oboustranná ekonomická spolupráce ČLR – ČR nemohla fungovat i v případě, že by Praha uznávala oba čínské státy.
Ptám se: Západ ustoupil v otázce Tchaj-wanu, de facto ustoupil v otázce Tibetu, ustupuje v záležitostech lidských práv včetně nejrůznějších omezení svobody (v to počítaje i svobodu internetu v ČLR) – a v čem ustoupil Západu Peking? Můžete mě v diskusi doplnit, ale momentálně si na nic takového, co by se vyrovnalo ústupkům Západu nevzpomínám.
Proč vlastně odmítám přijmout koncepci jedné Číny? Protože jsem realista. V tom smyslu, že vidím co vidím: že reálně existují, a to dlouhá desetiletí, dva čínské státy. Stejně tak existují dva korejské státy – a oba jsou mezinárodně uznané, oba jsou členy Spojených národů. Za studené války existovaly dva německé státy, svého času i dva vietnamské státy. Proč má tedy mezinárodní společenství problém s Čínskou republikou a jejím uznáním? Nezaslouží si v tomto sporu naši podporu ten slabší?
Moji podporu měl a má. Bez ohledu na to, co si o tom myslí mocní tohoto světa na pražském magistrátu, v Černínském paláci, v Bruselu či v Bílém domě.
A vážím si v této věci těch zemí, které Čínskou republiku uznávají a udržují s ní diplomatické styky. Tady je jejich přehled:
Tyto země našeho prapodivného světa, ač vesměs malé a v očích cyniků více či méně nevýznamné, se vůči malému Tchaj-wanu zachovaly férově a nepodlehly tlaku komunistického Goliáše. Za to jim patří mé uznání.
•
... webová stránka ministerstva zahraničí Čínské republiky
... webová stránka Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v Praze
Další články autora |
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč