Ačkoli hlavní zprávou dne z té země byla 6/1 náhlá abdikace malajsijského krále Muhammada V., týkala se jí ještě jedna informace, ve svých důsledcích závažnější. Král odstoupil, zvolen bude další. A co že je to závažnější?
V září 2017 bylo rozhodnuto, že světový šampionát paralympijských plavců se bude konat v Malajsii, ve městě Kuching na ostrově Borneo. Bylo z toho velké nadšení, jak v budoucí hostitelské zemi, tak na straně organizace World Para Swimming. Šest set plavců ze sedmi desítek zemí se zúčastní této akce, hlásaly servery. Podnik je to veledůležitý, neboť jde o kvalifikaci na letní paralympijské hry v Tokiu 2020.
MS v Kuchingu se bude konat od 29. července do 4. srpna 2019.
Jaksi se při tom všem nadšení zapomnělo na to, že Malajsie je většinově muslimská země – a že tedy mohou nastat problémy. Vlastně by nenastaly, kdyby v jedné malé zemi vzdálené od hostitelského města něco přes 8 a půl tisíce kilometrů západním směrem neměli velmi dobré paralympijské plavce, kteří by se také rádi tohoto šampionátu zúčastnili ve snaze získat kvalifikaci na tokijské hry.
Tou malou zemí, přibližně 15krát menší než Malajsie, je Izrael – a izraelští paraplavci mají tu smůlu, že jejich stát je z politických důvodů malajsijským režimem nenáviděn. Obě země nemají diplomatické styky – a to nevěstí nic dobrého. Což se podle zpravodajského serveru Ynetnews potvrdilo, jak je zřejmé z titulku zprávy vydané 6. ledna 2019:
Ani po dvouměsíčním úsilí se izraelské straně nepodařilo získat víza, případně závazný slib, že její sportovci víza obdrží a budou se moci šampionátu zúčastnit. Vysocí činovníci Paralympijského výboru Izraele požádali o pomoc ministerstvo sportu i izraelského člena MOV Alexe Giladyho, ale zatím jsou všechny snahy bez odpovědi. Výkonný ředitel Olympijského výboru Izrael Nissim Sasportas upřesnil: Už nějakou dobu se snažíme zajistit naši účast na světovém šampionátu. V zásadě každý říká, že to dobře dopadne , ale ještě jsme nedostali ani pozvání, ani víza. Stále o to usilujeme. Máme doporučující dopisy od Mezinárodního paralympijského výboru, Evropského paralympijského výboru a Atletické komise MOV a doufáme, že to umožní našim sportovcům a jejich bezpečnostnímu doprovodu zúčastnit se MS.
Do šampionátu je relativně daleko, ale Izraelci, vědomi si reality v podobných případech (kdy hostitelskou zemí je země muslimská), zajímají se o víza v dostatečném předstihu, aby se zase jednou nedozvěděli, že jim nemohla být vyřízena, neboť se o ně přihlásili pozdě (což je jeden z triků muslimských úřadů).
Co je ale nejpodstatnější. Mezinárodní sportovní organizace by při rozhodování o pořadatelských městech (státech) měly kromě jiných záležitostí garantovat, že úřady hostitelské země nebudou některého účastníka diskriminovat – například tím, že mu v rozporu se zásadami fair play upřením víz neumožní se daného sportovního podniku zúčastnit. Pokud to garantovat nelze, není jiné cesty než té zemi pořadatelství odebrat, resp. nepřidělit.
Obzvlášť hanebná je tato diskriminace, jde-li o sportovce handicapované. Zbývá otázka: dožijeme se někdy toho, že se izraelští reprezentanti nebudou muset doprošovat, aby se mohli té či oné mezinárodní akce zúčastnit?
•
FOTOODKAZ
Medailemi ověnčení izraelští paraplavci po návratu z MS 2018 v Irsku. Sedící vlevo je Inbal Pezarová, mj. trojnásobná mistryně světa. (Zdroj: Web Israel 21c) KLIKNĚTE ZDE
