Ta zpráva mě hluboce zasáhla. Víc než jiné, stejně smutné. Obvykle otevírám nové vydání Neviditelného psa hned po půlnoci, tentokrát jsem tak učinil až ráno. Tím tentokrát myslím sobotu 21. května.
Každé ráno mě zajímá, co je nového na Ukrajině, v Izraeli i jinde ve světě. Málo platné, zatímco u nás je noc, jinde ve světě mají ještě den, případně už nový den. Stále se někde něco děje.
Onoho brzkého rána, tedy v sobotu jednadvacátého, byl pro mě zprávou číslo jedna obsah úvodníku Neviditelného psa, který napsal – jako pravidelně – jeho šéfredaktor Ondřej Neff. Dnes už asi není nikdo, kdo by to nevěděl, ale v tu chvíli to byl šok. Blesk z čistého nebe.
Odešel redaktor NP Jiří Wagner. Předchozího dne odpoledne.
Vím, že to tak je, ale stále se s tím nemohu smířit.
Nechci psát obsáhlou eulogii, tohoto úkolu se jistě zhostí povolanější. Chci jen zdůraznit, že považuji NP za prestižní názorové médium, které je takové, jaké je, tedy prvotřídní, zásluhou Ondřeje Neffa a - Jiřího Wagnera. Tím je řečeno vše.
Říká se, že každý člověk je nahraditelný. Nejsem stoupencem tohoto názoru. Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že se nemýlím.
Jeden příklad z Kanady. Týká se samozřejmě médií, prestižního krajanského listu Nový domov. Na titulní straně měl uvedeno, že vychází od roku 1950. Úctyhodná řádka desetiletí.
Osobní poznámka k roku 2004. Česká republika vstoupila do EU a já na území Kanady. Z krátkodobého pobytu se vyvinula spolupráce, která jsem si nesmírně vážil. Měl jsem tu čest být jedním z přispěvatelů Nového domova, časem jsem získal pravidelný sloupek. Mohu-li říci, že se mi v životě několikrát splnilo to, o čem jsem se ani neodvážil snít, pak toto do té nevelké množiny rozhodně patří. (To stejné platí o možnosti publikovat v NP.)
Nový domov, stejně jako NP a podobná média, se vyznačoval tím, že počet lidí, díky nimž vycházel, se dal spočítat na prstech jedné ruky. V posledních letech byla klíčovou osobou šéfredaktorka s exilovým pseudonymem Věra Kohoutová. Byla dobrým duchem novin, stejně jako Jiří Wagner byl dobrým duchem NP.
Pak přišel jeden email od paní Věry, který, jak se později ukázalo, znamenal víc, než se v té době zdálo. Potvrdil nenahraditelnost jednotlivce. Hovořím o emailu z listopadu 2019. Paní Věra v příloze zaslala poslední vydání Nového domova, které připravila. Důvod byl krutý. Ona sama jej nazvala „zubatou nemocí“; vysvětlovat jistě netřeba. (Tehdy nikdo netušil, že jí zbývají tři měsíce života.)
Její neblahý osud se promítl do osudu Nového domova. Krajanské médium přestalo vycházet. Všichni jsme doufali, že jen na krátký čas. Bylo to ovšem na dlouho, svým způsobem napořád. Nový domov ve své původní podobě už obnoven nebyl. Až v červenci 2021 přišla z Toronta zpráva, že místo něj bude vycházet digitální měsíčník Nový domov 2.0. Na původní noviny volně navazuje, je v tom, co si nová redakce předsevzala z něj mít, právě tak hodnotný – ale na druhou stranu je to přece jenom něco trochu jiného.
Čili: s odchodem Věry Kohoutové z postu šéfredaktorky Nového domova odešel ze světa i samotný Nový domov. Ten původní z roku 1950.
Mým přáním je, aby něco podobného nepostihlo NP. Ne, vůbec si nemyslím, že něco takového hrozí. Chci tím jen říci, že nejlepší způsob, jak uctít památku Jiřího Wagnera, je udržet vysokou kvalitu NP, jak jsme na ni byli léta zvyklí.
Právě to přeji NP, Ondřeji Neffovi, nástupci Jiřího Wagnera a všem čtenářům dobré vůle. Věřím, že se to podaří.
