CNN Prima News jsem přivítal vstřícně. Někteří přispěvatelé v diskusi však neskrývali skepsi, ba zklamání. Za všechny cituji Aleše Nováka: „´Investigativní´rozhovor s Tvrdíkem byl stejně neprofesionální jako bývá v ČT.“
Přiznávám: také jsem z něj měl smíšené pocity. Byl uveden v neděli (3/5) večer až poté, co jsem zveřejnil na blogu svůj „uvítací“ článek o nové stanici, v druhé polovině pořadu 360° Pavlíny Wolfové.
Hostem byl, jak již naznačeno, Jaroslav Tvrdík. Proti němu nasadila CNN Prima News nejtěžší kalibr – šéfreportérku svého investigativního týmu Markétu Dobiášovou. Tu většina z nás bezpochyby zná. Dříve pracovala na Nově, později dlouhá léta v České televizi.
Cílem rozhovoru mělo být „udolání“ Tvrdíka. Tedy přesvědčit diváky, že v souvislosti s dodávkami zdravotnického materiálu z ČLR do ČR a svým pročínským angažmá (člen představenstva spol. CITIC) je jmenovaný ve střetu zájmů. To se ovšem nepodařilo, host odpovídal věcně jak v záležitosti jeho organizační účasti na dodávkách, tak výběru dodavatelů materiálu a jeho ceny. Stejně tak Tvrdík srozumitelně vysvětlil pochybnosti ohledně certifikátů na dodané zboží; jejich pravost garantuje čínská vláda.
Bylo pro mě jistým překvapením, že Tvrdík dvakrát přistihl Markétu Dobiášovou „v nedbalkách“. Když zpochybnil její tvrzení, že jistá firma dodávající do ČR zdravotnický materiál má sídlo v Malajsii a že spol. CITIC spadá pod čínské ministerstvo průmyslu. Obojí Tvrdík popřel. Ovšem s tím, že zřizovatelem spol. CITIC jako státního podniku je čínská vláda (nikoli tamní ministerstvo průmyslu).
Malá ukázka.
- Tvrdík: Jak mi jako šéfreaktorka investigativy můžete říci, že CITIC patří pod ministerstvo průmyslu Číny? Kde jste to vzala? To není pravda.
- Dobiášová: Ona není pod čínskou vládou?
- Tvrdík: To máte sakra ale rozdíl!
Hovořilo se i o propagandě. Tedy mělo se hovořit. Byl zmíněn slogan, který se objevil na dodávkách z ČLR: Každá epidemie jednou pomine, ale česko-čínské přátelství přetrvá.
Debata však zůstala nedokončena. Když gradovala a Dobiášová se na Tvrdíka obrátila s otázkou, jaké že hájí zájmy, zda jejich (čínské) nebo naše, vstoupila do dialogu moderátorka Wolfová a pravila: „Takhle vypadá investigace v živém přenosu … .“
Zazvonil zvonec, pořad skončil a iluzím o argumentačně dokonale připraveném investigativním pořadu byl konec. Dobiášová působila defenzivně, Tvrdík měl navrch. Tak snad příště.
Přitom je více než jasné, v čem je problém. V tom, co od ČR komunistická Čína očekává. Absolutní loajalitu ve smyslu „prohlášení čtyř“ nejvyšších ústavních činitelů ČR z roku 2016. Tedy žádné sympatie směrem k Tibetu, žádné kontakty českých politiků s politiky Čínské republiky, žádné kontakty s dalajlámou, žádné cesty politiků na Tchaj-wan. Přesně to Peking jaksi samozřejmě očekává. Taková je „přidaná hodnota“ onoho obchodu s čínským zdravotnickým materiálem. Řečeno lidově: My jsme vám zachránili krky a vy máte tu opovážlivost bratříčkovat se s Tchaj-wanci? Za to české podniky zaplatí (jak jsme četli v dopise ambasády ČLR z 10/1/2020 určeném Hradu a posléze předaném Jaroslavu Kuberovi.).
O tom se ale v pořadu Pavlíny Wolfové nehovořilo. Přitom takovéto omezování české suverenity je podstatně závažnější než to, zda Jaroslav Tvrdík je či není v souvislosti s nákupem roušek ve střetu zájmů.
