- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vůči zvolené prezidentce se dosti ostře vymezil ještě jednou. To když přijela do Prahy a navštívila osobnosti, které ji podpořily. Klausův institut k tomu 12. dubna napsal, že pakliže si Čaputová dva týdny po svém zvolení slovenskou prezidentkou pospíšila navštívit Halíka a další své nadšené pražské podporovatele K. Schwarzenberga, M. Kocába či M. Žantovského v Praze, v pořádku to rozhodně není. Důvod? Formulován je takto:
V závěru svého stanoviska pak hodnotí Institut tento její počin jako „přešlap“.
Nechci se přít o to, zda prostá lidská slušnost ze strany osobnosti, která je sice zvolená, ale víc než ústavním činitelem je stále soukromou osobou, má či nemá být hodnocena takto příkře, tedy zda slušnost rovná se přešlap. Jistě by se dalo namítnout, zda podobným přešlapem (slovy Institutu: projevem nezdrženlivosti ve vztahu k vnitropolitickým poměrům na Slovensku) nebylo přijetí protikandidáta Čaputové Milošem Zemanem v Lánech, stejně tak jako jeho neskrývaná podpora tohoto protikandidáta (Maroše Šefčoviče). Nezaznamenal jsem, že by Institut VK v roli mravokárce a strážce hodnot proti tomu jakkoli vystoupil. (Pokud jsem se přehlédl, omlouvám se.) Připomenout by se také slušelo, že v rakouských volbách hlavy státu 2016 podpořil náš prezident protikandidáta nynějšího prezidenta (Hofera proti vítěznému Van der Bellenovi). To není do očí bijící projev nezdrženlivosti ve vztahu k politickým poměrům v Rakousku?
Nyní na Ukrajinu. K čemu došlo v neděli 21. dubna? Prezidentem země – při vší úctě: z geopolitického pohledu důležitější než SR a ČR dohromady – se stal muž, který je na tom stejně jako Zuzana Čaputová. Tedy osobnost bez politické zkušenosti.
Porovnejme:
Odpověď přišla v úterý 23. dubna 2019 ve stanovisku ke dni nazvaném O dvojím metru. Začal jsem číst s napětím. Bude – jako v případě Čaputové na Slovensku – Ukrajina označena jako země, která „má smůlu“? Dočteme se, že „země vystavila bianko šek zcela neznámé osobě“? Že Zelenskyj „má jedinou známou přednost a výhodu – že dosud nic nevykonal“? Že „jeho slova, sliby a priority nelze ničím verifikovat, jeho dosavadní životní dráha a skutky nemohou být žádným vodítkem“?
A konečně, že „jeho zvolení je smutným vysvědčením zoufalosti ukrajinské politiky a stavu tamější demokracie – vyhrává anonym“?
Takto psal Institut VK o Zuzaně Čaputové po jejím vítězství. Protože oba, Čaputovou i Zelenského, spojuje jedno společné, absence politické zkušenosti, očekával jsem, že IVK zaujme k Zelenskému obdobný postoj jako k Čaputové. Možná ještě tvrdší – vzhledem ke geopolitickému významu Ukrajiny na kontinentu (což IVK nikterak nezpochybňuje).
Jaká byla ale skutečnost? IVK ve svém stanovisku (autor Jiří Weigl) to, co dlouhosáhle vyčítal Čaputové, odbyl v případě Zelenského touto větou: „Otázky a rizika (na Slovensku – LS) jsou stejné jako na Ukrajině.“ Toť vše. Chce se říci: Není to trochu málo, Antone Pavloviči (Jiří Weigle)?
Podstatně více prostoru věnoval IVK kritice českému mainstreamu:
A čtěme dál:
Můžeme shrnout. Po vítězství Zuzany Čaputové mainstreamová média údajně jásala – a dle IVK to bylo špatně. OK. Nyní se tedy mainstream poučil, a to přesně v duchu postojů Klausova institutu, tedy nejenže nejásá, ale „dovolil si zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé osoby bez zkušeností do čela státu“. A reakce z Hanspaulky? Pochvala za to, že alespoň v ukrajinském případě mainstream „pochopil“? Nikoli. Místo toho pokárání za přístup ve stylu dvojího metru.
V případě Zuzany Čaputové přišla alespoň nějaká analýza toho, proč má Slovensko díky jejímu vítězství „smůlu“. Kdo doufal v podobnou, ba hlubší analýzu po obdobném volebním vítězství na Ukrajině, mohl si přečíst cosi o dvojím metru českého mainstreamu.
Škoda, čekal jsem víc. Tak snad příště.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...