Tento článek je bezprostřední reakcí na diskusní příspěvek Jiřího Turnera pod mým předchozím pojednáním „Austrálie: Rozhodnutí postrádající smysl“ publikovaným na blogu i DNES 18. října 2022.
Nejprve celý text příspěvku J. Turnera:
Uznání Jeruzaléma jako hlavního města není, pane Stejskale, tou "nejpřirozenější věcí na světě", ale pouze gestem odrážejícím veřejné emoce a tím projev politických šachů, protože takový krok prostě nemá oporu v mezinárodním právu. Viz rada rezoluce Rady bezpečnosti OSN (č. 478) rušící příslušný izraelský zákon a stále platné zákonné principy související se vznikem státu Izrael.
Z mého pohledu (a jistě nejen z mého) je boj status Jeruzaléma výraznou překážkou snah o jakoukoli podobu urovnán palestinsko- izraelského konfliktu.
Oboustranné urputné lpění na nacionální i náboženské symbolice tohoto města mi přijde v jednadvacátém století jako absurdní.
Jenom v této souvislosti podotýkám, že výše nastíněný princip by měl platit "padni komu padni". Přeci nemůžeme na jedné straně odsuzovat deklarovaná "odvěká historická práva" Ruska na území Ukrajiny a zároveň mít jako argument pro status Jeruzaléma Tanach.
Moje rychlá odpověď:
A jakou "oporu v mezinárodním právu" má "nárok" palestinských Arabů na na Jeruzalém (někteří chtějí východní, někteří celý)? Kdo kdy řekl palestinským Arabům NE na to, že v rámci svého uvažovaného "palestinského" státu nemohou počítat s východním Jeruzalémem jako jeho součástí? O Jeruzalému rozhodne přece až konečné mírové uspořádání. Kolik rezolucí OSN odsoudilo reprezentaci palestinských Arabů za to, že neoprávněně, v rozporu s mezinárodním právem, kalkuluje s východním Jeruzalémem jako s "palestinským hlavním městem"? Ani jedna. Naopak: Spojené národy samy vytvářejí do očí bijící politiku dvojího metru, jsou součástí této falešné hry. Izrael je za Jeruzalém soustavně plísněn, palestinským Arabům mezinárodní společenství za jejich tvrzení, že jim musí patřit východní Jeruzalém permanentně tleská. Ptám se: proč západní Jeruzalém Izraeli NE a východní Jeruzalém Arabům ANO?
Pan Turner se odvolává na "stále platné zákonné principy související se vznikem státu Izrael". Tyto zákonné principy tím nejhrubším způsobem (odmítnutím 1947 a následnou agresí proti Izraeli 1948) porušili sami Arabové - a nyní mají být za jásotu mezinárodního společenství odměněni? A to tak, že pro Židy nejposvátnější část Jeruzaléma dostanou jako své hlavní město? To by byl výsměch, nebetyčná absurdita, nespravedlnost. Jako kdyby Hradčany i s Hradem byly součástí rakouského státu s poukazem na někdejší začlenění českých zemí do Habsburské monarchie. Mělo Německo po druhé světové válce větší, nebo menší území ve srovnání se svojí rozlohou v roce 1939? Dostalo se mu teritoriální odměny za to, že jako agresor vyvolalo světovou válku? Nikoli!!!
Dále pan Turner: Přeci nemůžeme na jedné straně odsuzovat deklarovaná "odvěká historická práva" Ruska na území Ukrajiny a zároveň mít jako argument pro status Jeruzaléma Tanach. Toto účelové nefér srovnání musím odmítnout. Z prostého důvodu. Kdyby Arabové respektovali rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny a místo protiizraelské agrese se věnovali ustavení a budování arabského palestinského státu, tak jako Židé se věnovali ustavení a budování svého palestinského státu (Izraele), zůstal by Jeruzalém tím, čím podle onoho plánu měl být - i s okolím oblastí pod mezinárodní správou (corpus separatum). Kromě toho, a to je neméně podstatné: Považuji za absolutní pokrytectví, když někdo tvrdí, že nelze mít jako "argument pro status Jeruzaléma Tanach (Bibli)" a současně mlčky souhlasí s tím, že východní Jeruzalém má patřit arabskému státu v Palestině? O jaká historická práva Arabové v Palestině své nároky opírají? A proč svět jejich nárok na Jeruzalém akceptuje a židovský nárok na Jeruzalém systematicky odmítá?
Uznávám ovšem, že pan Turner se snaží být objektivní, a proto píše:
Oboustranné urputné lpění na nacionální i náboženské symbolice tohoto města mi přijde v jednadvacátém století jako absurdní.
Znovu platí: může se to jevit jako absurdní, ale taková je tamní realita. A s tou je nutné pracovat. Proč byla Československu vrácena zabraná sudetská území, ačkoli na nich žila většina Němců? Odpověď známe. Z obdobného důvodu si Izrael nárokuje nejen západní, ale i východní Jeruzalém, který - podle p. Turnera zřejmě v rozporu s mezinárodním právem - zabralo a okupovalo v letech 1948 až 1967 Jordánsko. Aby se z Jeruzaléma nyní či v budoucnu stalo "oddělené těleso" (corpus separatum) ve smyslu plánu OSN z roku 1947 je mimo realitu - a dokonce ani sama OSN na ničem takovém netrvá. Pouze hraje dvojí hru: souhlasně kývá na arabský nárok na Jeruzalém a současně se mračí, jde-li o židovský nárok na Jeruzalém.
Z toho plyne jedno. Není-li a nebude-li už nikdy ve hře "corpus separatum", pak platí, že jeden nerozdělený Jeruzalém může být hlavním městem pouze jednoho státu (OSN nikdy neměla v plánu Jeruzalém rozdělit). Historický vývoj navazující na arabskou agresi proti Izraeli už o této věci rozhodl: celý Jeruzalém, sjednocený a nedělitelný je hlavním městem židovského Státu Izrael. Východní Jeruzalém už nikdy nebude součástí žádného arabského státu (jako byl v letech 1948-1967 součástí arabské monarchie Jordánsko), stejně jako např. Wroclaw/Breslau nebude nikdy součástí německého státu, ačkoli tomu tak před rokem 1945 bylo.
Mějme to, prosím, na mysli při našich úvahách o dávné židovské metropoli.
Pozn.: Tento text byl připraven k publikování 19. října 2022 v 10:06 SELČ. Vzhledem k pravidlům platným na blogu iDNES o počtu příspěvků za 24 hodin mohl být zveřejněn až ve 13:44 SELČ.
