Aktuálně: Lety do Šarmu/K sestřelení ruského suchoje

Zatímco Kuvajtské aerolinie slíbily, a zde na blogu jsem tu zprávu již zveřejnil, že zavedou od prosince pravidelné lety do jihosinajského letoviska Šarm aš Šajch, ze Západu přišla v úterý (24/11) další jobovka.

Na vysvětlenou

Vzhledem k tomu, že na  blogu iDNES je možné v souladu se stanovenými pravidly publikovat v rozmezí 24 hodin omezený počet příspěvků,  bude čas od času jeden článek obsahovat dvě nebo více témat.  Je tomu tak i v tomto případě.

TÉMA I

Pět leteckých společností oznámilo, že prodlužuje dobu, během níž do Šarmu vypravovat lety nebude. Některé z nich až do ledna příštího roku.

 

Navíc to nemusí být rozhodnutí definitivní. V tom smyslu, že není jasné, zda po termínech uvedených níže lety na jih Sinaje obnoví.

 

Zde jsou nejnovější informace zveřejněné v egyptských médiích:

•  British Airways nebudou do Šarmu létat do 14. ledna 2016.

 •  Společnost easyJet nebude do Šarmu létat do Tří králů (6/1) 2016.

 •  Monarch Airlines nebudou do Šarmu létat do 19.  prosince 2015.

 

•  Thomas Cook Airlines nebudou do Šarmu létat do 10. prosince 2015.

 •  Thomson Airways,  vzdušný dopravce společnosti TUI Group, nebude do Šarmu létat do 9. prosince 2015.  

 

TÉMA II 

K napsání následující poznámky týkající se sestřelení útočného letounu ruských vzdušných sil, které mělo vlétnout nad turecké území, mě inspirovala následující dvě věty Maxe Blausteina zveřejněné 24/11 na zpravodajském serveru Eretz.cz:

 

  • Současně dnešní okázalé sestřelení ruského letadla upomnělo na incident s lodí Mavi Marmara, kterou turečtí islamisté za podpory turecké vlády poslaly „prorazit“ izraelskou bezpečnostní uzávěru Pásma Gazy, byť dobře věděli, že to povede k násilnému střetu s izraelským námořnictvem. To je však jen úzký izraelský pohled na dnešní konflikt.

 

Globálně vzato jde o „úzký izraelský pohled“, pricipiálně však jde o pohled zásadní. Především proto, že  turecká strana upřela Izraeli to, co si sama nárokuje a nehodlá o tom vést jakoukoli diskusi. Jde o její právo na sebeobranu. V tomto případě o právo na obranu vlastního vzdušného prostoru. Nic proti tomu, pokud Rusové jejich vzdušný prostor narušili, a byli před tímto počínáním opakovaně z vysokých míst varováni, není ostrá reakce Ankary až tak překvapivá.

 

V této souvislosti připomeňme, že tak jako Rusko narušilo vzdušný prostor Turecka, Turecko pro změnu narušuje vzdušný prostor Sýrie. Děje se tak v rámci jeho operací proti Kurdům. Intenzivní bombardování pozic kurdských milic YPG (ty patří straně PYG, která je vnímána jako spojenec Západu v kampani proti Islámskému státu) na území Sýrie tureckým letectvem jsme zaznamenali koncem října. Oba nejvyšší turečtí politici k tomu tehdy řekli následující:

 

  • Premiér Davutoglu: Upozorňovali jsme, že PYD nesmí postoupit (v Sýrii – pozn. L. S.) západně od Eufratu.
  • Prezident Erdogan: Jediné, co si přejí (Kurdové – pozn. L. S.), je zcela ovládnout sever Sýrie. Pro nás je to hrozba a Turecko nemůže tuto hrozbu připustit.

 

Tak si to rozeberme. Turecko si osobuje právo určovat, co někdo jiný smí a nesmí dělat. Například Kurdové nesmí zaujímat pozice západně od Eufratu (viz mapu níže), neboť jde o hrozbu, kterou nemůže připustit. A podle toho se také chová.

 

Jakmile ale Izrael prohlásí, a má k tomu o tisíce důvodů víc (každá z raket vystřelených z Pásma Gazy na jeho území představuje samostatný důvod – co by asi Turci dělali, kdyby se Kurdové přemístili západně od Eufratu a zasypali jihovýchodní region Turecka stovkami a stovkami raket?) označit to či ono za hrozbu, kterou nemůže připustit. V souvislosti s Pásmem Gazy, kde vládne teroristická organizace Hamas, představuje takovou hrozbu prolomení námořní blokády Pásma. Jde tedy o něco, co nemůže připustit zase Izrael.

 

A jak připomněl výše zmíněný Max Blaustein, bylo to právě Turecko, kdo podporoval provokativní akci konvoje vedeného Mavi Marmarou v roce 2010 - a bylo to opět Turecko, kdo vyvolal hysterickou protiizraelskou kampaň, když Izrael udělal přesně to, co Turci v Sýrii proti Kurdům: nepřipustil hrozbu a proti těm, kdo ji představovali (navíc šlo o cílenou propagandistickou provokaci) zasáhl stejně důrazně jako Turci  v Sýrii.

 

Čili: Turecké zásahy proti milicím YPG v Sýrii jsou OK, izraelský zásah proti narušitelům blokády nikoli. Inu, není hrozba jako hrozba.

 

Pokud chcete učebnicový příklad Erdoganova pokrytectví, právě jste si o něm přečetli.

 

A ještě osobní dovětek. Jakkoli respektuji Turecko jako našeho spojence v NATO a o ruské politice, včetně té blízkovýchodní, si nedělám sebemenší iluze, k Turecku a jeho „poloislamistickému“ prezidentovi přistupuji s netajenou nedůvěrou. Důvodů mám víc: jde nejen o jeho až psychopaticky nenávistný postoj k Izraeli, ale také o sympatie, jež chová k Hamasu a egyptskému Muslimskému bratrstvu, jakož i o krajní odpor, který vyjádřil vůči protiislamistické revoluci v Egyptě (2013) a její „ikoně“, dnešnímu prezidentovi Sisimu. Tyto a jiné politické postoje mě vedou, pokud jde o samotného Erdogana, ke krajní obezřetnosti.  

... ilustrační mapka k Tématu II. Červená šipka nahoře ukazuje na západní břeh Eufratu, za který podle Turků  Kurdové v Sýrii nesmějí. 

Autor: Lubomír Stejskal | středa 25.11.2015 13:35 | karma článku: 32,18 | přečteno: 1612x