Ad Tereza Spencerová aneb Polemika in memoriam

Ladislav Větvička napsal 8. dubna 2020 vzhpomínkový článek „Svět při ranní kávičce už nebude jako dřiv ...“. Vrátil se v něm k náhlému odchodu novinářky Terezy Spencerové.

Dovolím si nejprve ocitovat sám sebe – slova, která jsem napsal do diskuse pod článkem Johany Ulrichové („R.I.P. Terezo Spencerová“):

• Děkuji za tuto smutnou zprávu; dozvěděl jsem se to až od Vás. Byl jsem jejím názorovým oponentem, pokud šlo o pohled na Izrael a jeho politiku a nikterak jsem se tím netajil. To je ovšem jedna stránka věci. Ta druhá je lidská: ač člověk z opačného politického pólu, vyjadřuji politování nad jejím odchodem a blízkým nabízím soustrast. RIP.

S lítostí musím konstatovat, že Tereza patřila k žurnalistům, kteří pod falešným hávem objektivity působí na straně nepřátel Izraele. Její protiizraelské postoje byly někdy až cynické, její propalestinská propaganda pro člověka, který vnímá tamní konflikt i s jeho historickými kořeny a souvislostmi jednoduše nestravitelná.

Jakkoli uznávám, že její styl byl na vysoké úrovni a její znalosti byly brilantní, musím říci také ono B. Položme si otázku, komu či čemu svými schopnostmi sloužila? A proč tak vlastně činila?

Mnozí zde na blogu pro ni mají slova chvály, uznání a vysoce ji cení. Zřejmě s jejími názory také souzněli. Já jsem naopak musel, neb mi tak velelo mé svědomí a mé přesvědčení, tu a tam s Terezou polemizovat.

Nebylo to často (to bych nedělal nic jiného), nicméně jako ukázku této své polemiky a morální povinnosti postavit se na obranu Izraele nabízím tento materiál.

Desátého července 2014 se Tereza vyjádřila v Parlamentních listech na téma konfliktu Hamas vs Izrael takto:

Zde je moje tehdejší odpověď (vyšla 13/7/2014 pod názvem „Propalestinská propaganda po česku“):

Je politováníhodným omylem (či nechutnou lží, chcete-li) tvrzení, že „izraelská vláda i mainstream (magický termín, pod který se vejde kde co – pozn. L. S.) ... vše (izraelské odvetné vojenské akce v Pásmu Gazy – aktuální doplnění LS) pojímá jako odplatu za vraždu tří mladých židovských kolonistů na okupovaných územích (výrazivo jako z Rudého práva neblahé paměti – pozn. L. S.)... “, stejně jako tvrzení, že „Izrael za vraždu těch tří kluků nehoní pachatele, ale uplatňuje kolektivní trest vůči obyvatelům pásma Gazy“, přičemž kolektivní trest „mimo zákon postavil už Norimberský tribunál“.

Je příznačné, že Tereza se v odpovědi ani slůvkem nezmínila o pravé příčině izraelské obranné protiteroristické operace Protective Edge, kterou je raketová agrese teroristické organizace Hamas a jejích Kassámových brigád proti území izraelského státu. Do doby, kdy interview vzniklo (hovoří se v něm o třech dnech náletů) byly z Pásma (Gazy) vypáleny na Izrael desítky raket. To Tereza musela vědět, přesto pojímá izraelskou operaci tak, že jde o kolektivní trest vůči Arabůn v Pásmu za smrt tří izraelských středoškoláků.

Dovolím si položit otázku: Přistoupil by Izrael k tak masivnímu bombardování, kdyby z Pásma nebyla vystřelena jediná raketa?

Opravdu si Tereza a spol. myslí, že jde o trest za odpornou vraždu Naftaliho, Gilada a Ejala (stejně odporné je i upálení Muhammada Abú Chudajra, podotýkám jedním dechem – šlo o nepřijatelnou odvetu provedenou na nevinném Arabovi židovskými extremisty - LS) a nikoli jako obranné opatření proti raketovým útokům, tedy o opatření na ochranu izraelského obyvatelstva, které je jeruzalémská vláda z logiky věci nikoli pouze oprávněna, ale povinna učinit?

Vážně je Tereza přesvědčena, že izraelská policie a služba Šin Bet „nehoní pachatele“ vraždy tří studentů? Jistě zaznamenala úspěch izraelských vyšetřovatelů, pokud jde o hledání viníků bestiálně usmrceného Mohammada. Co kdyby palestinská strana, které Tereza očividně fandí, náležitě aktivovala svoji policii a zapojila se do hledání viníků, kteří se bezpochyby ukrývají na Západním břehu.

Děsím se toho, jak by žurnalisté typu Terezy Spencerové referovali o vývoji situace v nacistickém Německu za druhé světové války. To bychom zřejmě do omrzení slyšeli komentáře o barbarském bombardování nebohého civilního obyvatelstva v Říši, byli bychom zaplavováni patřičnými srdcervoucími statistikami (jako té, kterou Tereza v odpovědi použila: „Izrael přitom posledních třináct let zabíjel jedno palestinské dítě každé tři dny, bráno statisticky“) - a vůbec nic bychom se nedozvěděli o tom, PROČ Spojenci Německo bombardují.

V principu stejně pokřiveně vnímá Tereza palestinsko-izraelský konflikt.

Kladu si otázku, proč tak vlastně činí, proč je tak zoufale neobjektivní, místy až cynická, proč zamlčuje raketové útoky, proč zaměňuje příčinu za následek a agresi za obranu, když si dnes každý, kdo o to má zájem, může zjistit pravdu na vlnách a stránkách otevřeného a svobodného mediálního světa.

Dnes k tomu nemám co dodat. Ano, i taková byla Tereza, jejíž smrti lidsky lituji, ale s níž se nemohu názorově smířit. Pokud jde o její postoj k Izraeli, byla to tak obludná nenávist, až z toho mrazí.